Konečně volný!
Možná to znáte, máte rodinu, malé děti, ženu, která vládne a vy jste tak nějak mimo dění.
Chodíte do práce, která vás příliš neuspokojuje, toužíte být tím, kým jste. Já třeba maluji a chtěl bych se stát malířem.
Kdybych měl vyprávět příběh od začátku, tak od malička jsem měl velký sen. Být pilotem. Letadla mne fascinují dodnes. Miluji dobrodružné filmy, kdy hlavní hrdina nakonec vzlétne do oblak a dobude svět.
Ženil jsem se poměrně mladý a ze snů nějak sešlo. Měl jsem zdravotní problémy a létat jsem nemohl. Fantazii a sny vám ale nikdo vzít nemůže!
Do své ženy jsem se zamiloval na první pohled. Byla tak dokonalá. Obdivoval jsem na ní všechno, co jsem neměl já, čeho jsem nebyl schopen. Dodnes je pro mne velkou učitelkou.
Jenže najednou vám začne vadit i to, co jste dříve tak obdivovali. Tíha odpovědnosti vám vezme křídla a vy už to pomalu „nedáváte“. Přijdete domů, chtěli byste třeba malovat a řekněte, kdy se k tomu, co chcete vy, vlastně dostanete?
Žena má úspěšné podnikání, velmi se jí daří, ve svém oboru je zdatná. Nikdy nesází na jednoho koně. Má to velmi promyšlené. Zkrátka, ona je tou „myslitelkou“ v rodině.
Ano, rodina funguje. Díky ní. Její firma také. A já se vedle této úspěšné ženy cítím často velmi osamělý.
Po čase jsme zjistili, že máme odlišný pohled na svět a nikdo nechce ustoupit ze svých požadavků. Žena vše řeší, já to nechávám být, do té doby, než se to skutečně řešit musí. Pak to samozřejmě víc bolí.
Neshody v manželství jsme měli už dříve, ale pak se to nějak urovnalo. Po chlapečkovi se narodila malá, nebylo moc času na povídání.
Jenže já se stále cítil nenaplněný, byl jsem na ženě hodně závislý a to mi začalo nakonec vadit. Dělal jsem, co jsem ji na očích uviděl. Jenže, šťastný jsem z toho nebyl. Neuměl jsem říci ne. To se nevyplácí, jednoho dne vám dojdou síly. Nebudete vědět, jak dál. Jen víte, že takhle už tedy ne!
Se ženou jsme se dohodli, že se na čas odstěhuji. Našel jsem si ateliér, kde bych mohl malovat. Představoval jsem si, že si tam budu zvát krásné ženy, buď modelky, nebo kamarádky a doženu to, co jsem si v mládí moc neužil.
U sklenky vína budu meditovat nad životem. V klidu o samotě. Jak moc jsem se těšil!
Přišly vánoce a já nakoupil spoustu dárků pro děti, pro ženu a najednou mi rodina začala moc chybět. Vrátil jsem se do svého domu.
O svátcích mi žena oznámila, že už ke mně nic necítí a chce rozvod. Prý se jen bála bydlet sama a myslela si, že to nezvládne. Ale můj odchod ji vlastně osvobodil. Zvládne vše a já mohu jít…
Takže jsem volný! To byl šok, to vám řeknu. Myslel jsem, že to nezvládnu teď zase já. Co na to říct?
Ateliér jsem zrušil, neměl jsem vůbec chuť popíjet víno a hledat dobrodružství. Najednou jsem cítil, jak svoji ženu miluji.
Pozdě. Teď máme každý svou vlastní cestu. Ani dům si nebudeme rozdělovat. Žena si pořídí nový. Sama. Děti si rozdělíme. Chlapeček bude u mne a holčička u ní.
A já teď mohu rozjímat na vším, co se stalo a proč. Naučit se žít samostatně. Cítím, že jsem jako partner zklamal, žena to ustála. Vlastně je to moje nová příležitost. Jak ji využiji?
Přiznávám, že jsem to moc neunesl. Všechno je jinak, i když jsem po tom v podstatě toužil. Myslím, že svoboda je něco úplně jiného. Zatím se v tom tak trochu topím a spustila se lavina emocí a nemocí.
Už dlouho se somatikou zabývám, tak vím, na čem jsem. Musím na sobě hodně zapracovat. Zkrátka dlouho jsem stagnoval, věci neřešil. Přestal růst.
Mám, co jsem chtěl. Ale radost mi to opět nepřineslo. Ještě necítím úlevu, to tedy ne. Teď se s tím vším musím poprat.
Dál chodím do zaměstnání, které je jen kvůli obživě a v původní rodině se cítím ještě osamělejší. Věřím však, že jednoho dne najdu, co hledám a pochopím, proč se to takhle muselo stát.
Rád bych si splnil ještě všechny sny a našel odvahu žít tak, jak jsem si vždycky přál.
Eva Sádecká
Malování
A kdo ti brání? Tolik štětců a barev co je k mání! Připrav si velký stůl, malířské plátno, paletu. Vím, že máš obraz v srdci, to se nepletu...
Eva Sádecká
Očekávání
Tušení se potvrdilo? Za maskou chvály pokušení stálo? Čekalo v povzdálí? Až bude moci udeřit? Třpytky z karnevalu zůstaly na zemi?
Eva Sádecká
Pampeliška
Vítr rozfoukal všechny padáčky? Kde je konec pampelišky? V každém chmýří kouká na nás z výšky. Dotýká se nebe, než spadne na zem? Ticho ji léčí novým obrazem?
Eva Sádecká
Hlídej lásku
U brány stojím, tvé světlo hlídám. Já věrně střežím tvou duši, má milá. Našlapuj opatrně, létej obezřetně, ať si nepolámeš křídla...
Eva Sádecká
Pro radost
Jiný život, jiné činy? Jaký příběh nyní vyprávíš? Díváš se často do své duše? O čem stále tajně sníš?
Eva Sádecká
Hýčkej se
Jde se lenošit? Povinně? To si dám líbit. Potěšení duši slíbit. Je čas. Objevit zase to hezké v nás...
Eva Sádecká
Jahodový medvídek
Ten se má! Voní jako letní den, zkrátka pohoda. Jahodový medvídek čeká na děti. Zaslouží si odměnu, ten, kdo jej vytvořil.
Eva Sádecká
Hravé kapky
Z nebe padají stříbrné kapičky, už jsem mokrý celičký. Procházka mne zmáhá, studí mne tlapičky! Ouha...
Eva Sádecká
Pohoda
Pojďte dál, už na vás čekáme. S dobrou náladou vás rádi přivítáme. Máme stejnou myšlenku? Sluníčko si užít venku?
Eva Sádecká
Blízkost
Nevzdalujeme se příliš, když hledáme vně sebe? O co usilujeme? Může nám někdo dát to, co chceme? Víme vlastně, co potřebujeme?
Eva Sádecká
Pošta pro tebe
Jeden dílek v rodině chybí? Celý život si jej přejeme najít? Podvědomě tušíme, že existuje, protože nám neuvěřitelně schází?
Eva Sádecká
Studánková lesní víla
Hlídá kapky deště. Prší? Volá - ještě, ještě! Chrání vodu, studánku, příroda se halí do spánku? Sluníčko jí líbá na čelo. To aby jí to slušelo...
Eva Sádecká
Návrat
Toulal jsem se po zasněžených stráních, může za to život asi sám. Že všechno, co jsem s léty nabyl, se poztrácelo bůhvíkam...
Eva Sádecká
Zrození motýla
Co se stane s housenkou, když se zakuklí? Ani se neptej, je to její konec. Pro motýla však nový začátek...
Eva Sádecká
Platonická láska
Spí jako poupě, netušená, neprojevená. Ještě nezná svůj pravý potenciál. Poupě v růži, samet v hrubé kůži. Ještě nenadešel její čas...
Eva Sádecká
Upřímná láska
Laskavé přátelství? Z hloubky bytosti vztahují se ruce. Srdce chce sloužit srdci? Zní to jednoduše.
Eva Sádecká
Nezkrotná láska?
Bouřlivá, šílená, posedlá, bláznivá? Horká, jak láva? Čas pozná drama. Do jámy lvové padají sami? Poprvé a naposledy?
Eva Sádecká
Probudím se, usmívám se
Jsem u maminky, co mi chybí? Sluníčko mi pohádku poví. Stačí mi tak málo, náruč doteků, za chvíli se zase schovám pod deku!
Eva Sádecká
Chlebíček na cestu
Ten je vážně milý. Kdopak měl dlouhou chvíli? Nebo jen tak z recese? Nápad vždycky najde se. Z lásky pečený?
Eva Sádecká
Milý osude
Dnes se mi zdál zvláštní sen, mám pocit, že nejdu s tebou, osude. Možná můj sen je jinačí, na co tvá křídla nestačí?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1523
- Celková karma 2,08
- Průměrná čtenost 230x
www.evasadecka.cz,eva.sadecka@post.cz
knížky pro radost, písničky s kytarou, poetické večery, pohádky pro děti