Život je krásný

Když se nedíváme do zrcadla? Zdá se, že tento úsměvný názor sdílí stále více a více lidí. Jak jde čas...

Kde jsou brožurky o pozitivním myšlení, jak jsme krásní a skvělí?

Otevírám příručku – Dámy v běhu.

A čtu: „Hlavně si neříkejte, jak jste skvělé, když to není pravda. Každá si někdy připadáme tak trochu štíhlejší, mladší a krásnější, než ve skutečnosti."

Autorka zřejmě útočí na naši motivaci, neboť jako skvěle vypadající už proto nebudeme nic dělat.

A my se chceme cítit a vypadat skvěle, to je jasné. To už není samo sebou. Po večerním běhu, ranní deprese nenastane...

Už jste to zkoušeli?

Ranní běh mne nastartoval na vysokorychlostní obrátky, večerní spíše uspává.

Krásně se uvolní ramena a všechny starosti odpadnou. Nechám je na cestě. Stres se prý nemá přenášet ani do postýlky, ani do druhého dne.

Ta teorie.

„Večer se neběhá,“ radí maminka. "Prý se pak nespí".

„Já to tak nemám,“ používám svou obvyklou větu. "Já to mám právě naopak."

„A to pak opravdu usneš“?, nenechá se odbýt jen tak.

Usnu úplně po všem ( i po kávě a zeleném čaji), jediné po čem neusnu, je přemýšlení…

Aby byl život radostnější, lepím si na zrcadlo veselé vzkazy a hezké fotky zajímavých osobností.

Ráno se probudím, potěším oko a hned mám lepší náladu.

Zrcadlo mám víceméně jen jako nástěnku.

A stále přibývá takových nadšenců...