Dětství
Pojď už k obědu, volá na mne. A já způsobně usedám ke stolu, dostanu příbor a pustím se do té pocukrované dobroty s elegancí, která je babičce vlastní.
Je spokojená, vnučce chutná a ona sama si někdy ani nevezme, jak se po sladkostech rychle „zapráší“.
Znáte babičky, ty by se pro svá vnoučata rozdaly.
Rozhlížím se po starodávné kuchyni. Všude za sklem jsou moje fotografie. Dobře vím, že babička žila jenom vzpomínkou na mne. Byla jsem její poklad.
Když jsem se narodila, bydlela jsem u ní a ona mi vařila vydatná jídla. Velmi jsem prospívala.
Je zvláštní, že když jsem se pak od ní odloučila, chřadla babička i já. Najednou jsem musela na dlouho do nemocnice a nikdo pořádně nevěděl, proč. Dodnes si myslím, že to bylo steskem.
Prý jsem tenkrát málem umřela. V sedmi měsících mě babička vykrmovala rajskou omáčkou a já byla jako cvalík. Snědla jsem prý celý kastrůlek!
Když jsme se s rodiči přestěhovali, po návratu z nemocnice jsem byla úplně hubeňoučké stvoření bez života.
Taťko, vždyť ona nám umře, bála se o mně máma. Byla jsem slabounká a v noci plakala. Tenkrát mámy do nemocnice nemohly, babičky tedy asi také ne a já byla samotinké miminko v noci v postýlce.
Je zvláštní, že ten strach z odloučení mne od té doby neustále provázel životem...
Dětství.
Vzpomínám na fotky usměvavé holčičky, která se už dávno uzdravila. Měla moc ráda básničky a předváděla se všem, kdo byl ochoten poslouchat.
Odmala jsem žila ve svém světě. Kouzelném světě hudby, poezie a nádherných slov. Ten mne nikdy nepřestal bavit.
Když jsem v první třídě uslyšela hrát na klavír kamarádku, chtěla jsem hrát jako ona.
A tak mi rodiče koupili klavír. Hrála jsem spoustu let a časem jsme měly i dívčí kapelu.
Co si tak vzpomínám, mé dětství byly vlastně knížky, pohádky, klavír, pan učitel klavíru, kluci a holky ve školce i na základní škole, velká legrace v hodinách čtení.
Neměla jsem to zrovna lehké, protože máma byla učitelka a věděla o mně všechno hned.
A já byla trošku neposlušná holčička. Divoká, prostě svá.
Dneska si myslím, že to bylo dobře, taková být.
Dokonce mám pocit, že bych si z té malé dámy měla něco vzít.
Být zase jako dřív.
Sebevědomá, veselá, průbojná.
Zkrátka holka, jak má být.
Eva Sádecká
Cesta za duhou
Slunce volá tě, jsi volná, zastav se. A hupky, dupky, jedna nožka za druhou, vesele jdeme za duhou...
Eva Sádecká
Malování
A kdo ti brání? Tolik štětců a barev co je k mání! Připrav si velký stůl, malířské plátno, paletu. Vím, že máš obraz v srdci, to se nepletu...
Eva Sádecká
Očekávání
Tušení se potvrdilo? Za maskou chvály pokušení stálo? Čekalo v povzdálí? Až bude moci udeřit? Třpytky z karnevalu zůstaly na zemi?
Eva Sádecká
Pampeliška
Vítr rozfoukal všechny padáčky? Kde je konec pampelišky? V každém chmýří kouká na nás z výšky. Dotýká se nebe, než spadne na zem? Ticho ji léčí novým obrazem?
Eva Sádecká
Hlídej lásku
U brány stojím, tvé světlo hlídám. Já věrně střežím tvou duši, má milá. Našlapuj opatrně, létej obezřetně, ať si nepolámeš křídla...
Eva Sádecká
Pro radost
Jiný život, jiné činy? Jaký příběh nyní vyprávíš? Díváš se často do své duše? O čem stále tajně sníš?
Eva Sádecká
Hýčkej se
Jde se lenošit? Povinně? To si dám líbit. Potěšení duši slíbit. Je čas. Objevit zase to hezké v nás...
Eva Sádecká
Jahodový medvídek
Ten se má! Voní jako letní den, zkrátka pohoda. Jahodový medvídek čeká na děti. Zaslouží si odměnu, ten, kdo jej vytvořil.
Eva Sádecká
Hravé kapky
Z nebe padají stříbrné kapičky, už jsem mokrý celičký. Procházka mne zmáhá, studí mne tlapičky! Ouha...
Eva Sádecká
Pohoda
Pojďte dál, už na vás čekáme. S dobrou náladou vás rádi přivítáme. Máme stejnou myšlenku? Sluníčko si užít venku?
Eva Sádecká
Blízkost
Nevzdalujeme se příliš, když hledáme vně sebe? O co usilujeme? Může nám někdo dát to, co chceme? Víme vlastně, co potřebujeme?
Eva Sádecká
Pošta pro tebe
Jeden dílek v rodině chybí? Celý život si jej přejeme najít? Podvědomě tušíme, že existuje, protože nám neuvěřitelně schází?
Eva Sádecká
Studánková lesní víla
Hlídá kapky deště. Prší? Volá - ještě, ještě! Chrání vodu, studánku, příroda se halí do spánku? Sluníčko jí líbá na čelo. To aby jí to slušelo...
Eva Sádecká
Návrat
Toulal jsem se po zasněžených stráních, může za to život asi sám. Že všechno, co jsem s léty nabyl, se poztrácelo bůhvíkam...
Eva Sádecká
Zrození motýla
Co se stane s housenkou, když se zakuklí? Ani se neptej, je to její konec. Pro motýla však nový začátek...
Eva Sádecká
Platonická láska
Spí jako poupě, netušená, neprojevená. Ještě nezná svůj pravý potenciál. Poupě v růži, samet v hrubé kůži. Ještě nenadešel její čas...
Eva Sádecká
Upřímná láska
Laskavé přátelství? Z hloubky bytosti vztahují se ruce. Srdce chce sloužit srdci? Zní to jednoduše.
Eva Sádecká
Nezkrotná láska?
Bouřlivá, šílená, posedlá, bláznivá? Horká, jak láva? Čas pozná drama. Do jámy lvové padají sami? Poprvé a naposledy?
Eva Sádecká
Probudím se, usmívám se
Jsem u maminky, co mi chybí? Sluníčko mi pohádku poví. Stačí mi tak málo, náruč doteků, za chvíli se zase schovám pod deku!
Eva Sádecká
Chlebíček na cestu
Ten je vážně milý. Kdopak měl dlouhou chvíli? Nebo jen tak z recese? Nápad vždycky najde se. Z lásky pečený?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1524
- Celková karma 2,06
- Průměrná čtenost 229x
www.evasadecka.cz,eva.sadecka@post.cz
knížky pro radost, písničky s kytarou, poetické večery, pohádky pro děti