Dvě sestry

Jedna přemýšlivá, zadumaná. Druhá veselá, usměvavá. První trápí rozpad rodiny i dnešní svět. Ta druhá vnímá kouzlo dětských let.

Ano, táta odešel. Vlastně nedlouho poté, co se ta druhá narodila. Je zvláštní, že všechny svým pozitivním přístupem překvapila.

Bere svět takový, jaký je. Pro ni je v pořádku.

Vidí jen to hezké.

Tátova teta? Hurá, bereme ji do rodiny. Máma není s tátou? Nevadí, užije si každého zvlášť. Školka skončila? Bezva, konečně to bude ve škole zábavnější!

Z malé roztomilé slečny se během chvíle stala rozumná dáma, která ví, co chce.

Ty mi pomůžeš s úkolem, ty mi dáš na narozeniny tento dárek, ty mi přečteš pohádku a já si zatím uklidím pokojíček.

Co přišla do školy, rozdává úkoly a moc se jí to líbí. Zapojí i starší sestru.

Jenže, co se to děje? Sestřička je čím dál tím víc smutná, táta se nevrací, stěhují se z domečku do paneláku a všechno je nějak jinak, než si představovala.  Má svůj pokoj, ale ne svůj klid. V ní se to bouří. Už si dává do hlavičky přesvědčení, že mužům se nedá věřit. Proč? Bavil se s ní někdo otevřeně, jak se věci mají, nebo se jen domnívá, že není všechno tak, jak být má? Její svět zaplavila vlna lítosti. Najednou nemůže ani chodit. Jede do nemocnice na operaci páteře. A leží několik měsíců. Potřebuje klid. Ale v duši ho stále nemá. Už aby bylo líp.

Menší sestřička vše pozoruje. Pročpak je ta moje sestra stále tak uplakaná? Copak se jí stalo, vždyť jí nikdo neublížil. Nebo snad ano?

U nich ve škole je teď tolik nových věcí, všechno se učí poprvé. A jí se zdá, že už všechno vlastně umí.

Jde jí to samo.

S touhle holčičkou mám jednu výjimečnou zkušenost. Napsala jsem pohádku s písničkami a zkoušela jsem, jak bude reagovat.

To byste nevěřili, ona ty písničky zpívala ještě dříve, než jsem je vyslovila. Jakoby se napojila na ten zdroj , kde už všechno je, jen si to vzít a užít.

Zpívala s obrovským nadšením a hned začala tančit.

Nic na světě této holčičce nevezme radost a já jí přeji, aby jí ten její svět, vydržel co nejdéle.

Hlavně tehdy, až se jí jednoho dne takový zdát nebude.

Aby nezapomněla, že existuje.