Moje první zaměstnání

Tak takhle by to tedy dál nešlo, naklání se zdatná paní vedoucí nad vypsanými fakturami. „Metrák prsa, nebo prosa, co myslíš?"

Abych to vysvětlila.  Dělala jsem tehdy fakturantku v zemědělském družstvu. Píšu rychle, ale překlepy se vždycky povedou velmi vtipně. Proso, prso, to je hned. To znám ještě ze školy, z psaní na stroji. ( Pilot dostal plaketu, pilot dostal plaketu, pilot dos.al plaketu...)

Nebo jen taková malá nepozornost.

Fakturovala jsem také zahradnictví – smuteční vazbu. To bylo pořád dokola. Fakturujeme vám za smuteční vazbu...

A najednou ejhle – zase věnec, ale tentokrát - vavřínový!  Ten dostal vítěz ze Svazarmu.

A já směle psala – fakturujeme vám za smuteční vazbu – Věnec vavřínový! A zrovna to musela najít kontrolorka Anička.

„Je tohle vůbec možné, no viděli jste to?" Údiv neznal mezí.

Mně to tenkrát připadalo hrozně legrační, ty chyby byly takové roztomilé, okouzlující a vtipné.

Nenapadlo mne přijít s omluvou, jen jsem se nemohla přestat smát.

A přijde mi to úsměvné dodnes.