Lví královna
Jak rostlo, ptalo se samo sebe, kým vlastně je.
Bylo jiné, než všechna ostatní zvířátka a nemohlo se poznat. Ani nikdo z ostatních kamarádů nevěděl, kdo že vlastně lvíče může být.
Pozorovalo zajíce, ježky, srnky, laně, ale nikdo nebyl dost podobný.
Chtělo si hrát s ostatními, ale jednou nemělo dost rychlé a malé nožky, podruhé bodlinky na zádech a potřetí nebylo tak ladné, jako srnka s laňkou.
Trošku posmutnělo, jak teď bude žít dál.
Jednoho dne se ocitlo samo v lese, podívalo se do studánky a uvidělo svůj obraz.
Byla to krásná a silná lví královna. Ale ještě pořád o tom nevěděla.
To je zvláštní, pomyslela si, takové zvířátko jsem ještě nikde nepotkala.
A jak rychle rostu, jé, já asi budu ženská, zasmála se.
„To si piš, že jsi ženská, a ne jen tak ledajaká," ozval se pronikavý hlas ze studánky.
„Vždyť se na sebe pořádně podívej a přestaň se konečně srovnávat s ostatními.
Každý je přece krásný svým způsobem.
A teď běž zpátky do světa a vzpomeň si, jaký tady máš úkol.
Vždyť jsi Lví královna.“
„Královna? A komu budu vládnout?", zeptala se opatrně zvučného hlasu.
„Nejdřív sama sobě a pak se k tobě přidají ostatní“.
„Aha, to asi nebude úplně jednoduché“, zamyslela se naše lvice.
„To nikdo neříká, že bude“, ozvalo se znovu ze studánky i z lesa.
„Ale ty to zvládneš, protože jsi odvážná bojovnice".
Lví královna tiše stála u studánky ještě dlouho po té, co uslyšela ten hlas. Zdál se jí tak známý a důvěrný, až ji zabolelo u srdce.
Byla vděčná za ta slova a hrdá, kým je. Od té doby už nikdy nezápasila s ostatními.
Každý je tu sám za sebe, vyprávěla zvířátkům a najednou si vzpomněla, co všechno jim měla říci.
A oni poslouchali a každý den přibývalo stále více a více bytostí, které byly vděčné, za to kým jsou.
V lese místo boje nastala spolupráce a každému se od té chvíle skvěle dařilo.
Eva Sádecká
Pampeliška
Vítr rozfoukal všechny padáčky? Kde je konec pampelišky? Přece v každém chmýří, kouká na nás z výšky. Dotýká se nebe, než spadne na zem? Ticho ji léčí novým obrazem?
Eva Sádecká
Hlídej lásku
U brány stojím, tvé světlo hlídám. Já věrně střežím tvou duši, má milá. Našlapuj opatrně, létej obezřetně, ať si nepolámeš křídla...
Eva Sádecká
Pro radost
Jiný život, jiné činy? Jaký příběh nyní vyprávíš? Díváš se často do své duše? O čem stále tajně sníš?
Eva Sádecká
Hýčkej se
Jde se lenošit? Povinně? To si dám líbit. Potěšení duši slíbit. Je čas. Objevit zase to hezké v nás...
Eva Sádecká
Jahodový medvídek
Ten se má! Voní jako letní den, zkrátka pohoda. Jahodový medvídek čeká na děti. Zaslouží si odměnu, ten, kdo jej vytvořil.
Eva Sádecká
Hravé kapky
Z nebe padají stříbrné kapičky, už jsem mokrý celičký. Procházka mne zmáhá, studí mne tlapičky! Ouha...
Eva Sádecká
Pohoda
Pojďte dál, už na vás čekáme. S dobrou náladou vás rádi přivítáme. Máme stejnou myšlenku? Sluníčko si užít venku?
Eva Sádecká
Blízkost
Nevzdalujeme se příliš, když hledáme vně sebe? O co usilujeme? Může nám někdo dát to, co chceme? Víme vlastně, co potřebujeme?
Eva Sádecká
Pošta pro tebe
Jeden dílek v rodině chybí? Celý život si jej přejeme najít? Podvědomě tušíme, že existuje, protože nám neuvěřitelně schází?
Eva Sádecká
Studánková lesní víla
Hlídá kapky deště. Prší? Volá - ještě, ještě! Chrání vodu, studánku, příroda se halí do spánku? Sluníčko jí líbá na čelo. To aby jí to slušelo...
Eva Sádecká
Návrat
Toulal jsem se po zasněžených stráních, může za to život asi sám. Že všechno, co jsem s léty nabyl, se poztrácelo bůhvíkam...
Eva Sádecká
Zrození motýla
Co se stane s housenkou, když se zakuklí? Ani se neptej, je to její konec. Pro motýla však nový začátek...
Eva Sádecká
Platonická láska
Spí jako poupě, netušená, neprojevená. Ještě nezná svůj pravý potenciál. Poupě v růži, samet v hrubé kůži. Ještě nenadešel její čas...
Eva Sádecká
Upřímná láska
Laskavé přátelství? Z hloubky bytosti vztahují se ruce. Srdce chce sloužit srdci? Zní to jednoduše.
Eva Sádecká
Nezkrotná láska?
Bouřlivá, šílená, posedlá, bláznivá? Horká, jak láva? Čas pozná drama. Do jámy lvové padají sami? Poprvé a naposledy?
Eva Sádecká
Probudím se, usmívám se
Jsem u maminky, co mi chybí? Sluníčko mi pohádku poví. Stačí mi tak málo, náruč doteků, za chvíli se zase schovám pod deku!
Eva Sádecká
Chlebíček na cestu
Ten je vážně milý. Kdopak měl dlouhou chvíli? Nebo jen tak z recese? Nápad vždycky najde se. Z lásky pečený?
Eva Sádecká
Milý osude
Dnes se mi zdál zvláštní sen, mám pocit, že nejdu s tebou, osude. Možná můj sen je jinačí, na co tvá křídla nestačí?
Eva Sádecká
Otevři oči
Dívenko bosá, ještě to studí, v trávě je rosa? Nevadí, světlo tě zachrání. To, které skrýváš, ne není to mámení.
Eva Sádecká
Přístav snů
Blízký, či vzdálený? Je blíž, než se domníváš. Dlouho si jej vysníváš. Co pro něj právě teď uděláš?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1521
- Celková karma 2,10
- Průměrná čtenost 230x
www.evasadecka.cz,eva.sadecka@post.cz
knížky pro radost, písničky s kytarou, poetické večery, pohádky pro děti