Podvědomí nespí
Seděla v kuchyni u stolu v bytě, který mívala tolik ráda. Jedla topinku, na kterou už dlouho měla chuť. Vtom do místnosti přišel bývalý manžel a s velikou chutí se zakousl do topinky. Byl rád, že je doma.
Pamatuje si ten pocit moc dobře. Usmíval se a ona byla šťastná, že není sama.
Druhý sen byl o cestě. Na ní stál mladý muž a říkal, že se musejí rozloučit. Pak zmizel.
A to byl kdo? Bývalá láska? Stále se ještě neodpoutala a proto jí trápil ten neznámý smutek, je to tak?
Nikdy ho nepustila blíž, aby se na něj podívala. Aby se ho zeptala, proč přišel a co jí chce povědět.
Takže ho stále miluje? A měla by ho pustit a osvobodit své srdce. Být zase volná. Dýchalo by se jí mnohem líp. Mohla by se připravit na nový vztah a užívat si znovu hezké chvíle ve dvou.
To by moc ráda. Samotné je jí už dlouho smutno. Nemá si s kým povídat. Ke komu se přitulit a s kým se smát. Být si s druhým tak blízko, jak jen duše mohou být.
A co ten manžel v kuchyni? Kdykoli se jí někdo zeptal, jestli lituje, že se rozvedla, odpověděla, že ne.
Samozřejmě, že ne. Vždyť ona se nikdy nevrací, co bylo, bylo.
Ale ve snech to vypadalo jinak. Ve snech se vracela dlouho. Odpustit jí moc nešlo. Myslela si, že už to má za sebou.
Včera si v práci povídaly s kolegyní o bývalých láskách. A ta jí řekla, že by nejraději zůstala s tátem svých synů, se svojí největší láskou. Jenže pil a nedokázal přestat, tak odešla…
„A miluješ ho ještě?“, zeptala se Katka. „To víš, že ne, odpověděla Květa“. Přitom měla v očích slzy.
Že bychom lhaly samy sobě? Že bychom litovaly a nikdy si to nepřiznaly? Vždyť i sebelítost je lítost, byť nám vůbec neprospívá. Ach, ty zraněné city.
Nebýt toho snu, takto by nepřemýšlela.
Teď má o čem. Má na čem pracovat. Potřebovala by se znovu nadechnout a zažít ve svém životě více vášnivých chvilek. Více radosti a smíchu, více objetí.
Začne s tím pořadem pro děti. Pohádky už dlouho leží v šuplíku.
Děti jsou radost, smích, hodně něhy.
Když je rozesměje, pobaví a bude se jim líbit, samy přiběhnou a obejmou ji. Tohle už zažila a tak se moc těší.
Radost a lásku dá nejdřív dětem.
A pak přijde i to ostatní...
Eva Sádecká
Cesta za duhou
Slunce volá tě, jsi volná, zastav se. A hupky, dupky, jedna nožka za druhou, vesele jdeme za duhou...
Eva Sádecká
Malování
A kdo ti brání? Tolik štětců a barev co je k mání! Připrav si velký stůl, malířské plátno, paletu. Vím, že máš obraz v srdci, to se nepletu...
Eva Sádecká
Očekávání
Tušení se potvrdilo? Za maskou chvály pokušení stálo? Čekalo v povzdálí? Až bude moci udeřit? Třpytky z karnevalu zůstaly na zemi?
Eva Sádecká
Pampeliška
Vítr rozfoukal všechny padáčky? Kde je konec pampelišky? V každém chmýří kouká na nás z výšky. Dotýká se nebe, než spadne na zem? Ticho ji léčí novým obrazem?
Eva Sádecká
Hlídej lásku
U brány stojím, tvé světlo hlídám. Já věrně střežím tvou duši, má milá. Našlapuj opatrně, létej obezřetně, ať si nepolámeš křídla...
Eva Sádecká
Pro radost
Jiný život, jiné činy? Jaký příběh nyní vyprávíš? Díváš se často do své duše? O čem stále tajně sníš?
Eva Sádecká
Hýčkej se
Jde se lenošit? Povinně? To si dám líbit. Potěšení duši slíbit. Je čas. Objevit zase to hezké v nás...
Eva Sádecká
Jahodový medvídek
Ten se má! Voní jako letní den, zkrátka pohoda. Jahodový medvídek čeká na děti. Zaslouží si odměnu, ten, kdo jej vytvořil.
Eva Sádecká
Hravé kapky
Z nebe padají stříbrné kapičky, už jsem mokrý celičký. Procházka mne zmáhá, studí mne tlapičky! Ouha...
Eva Sádecká
Pohoda
Pojďte dál, už na vás čekáme. S dobrou náladou vás rádi přivítáme. Máme stejnou myšlenku? Sluníčko si užít venku?
Eva Sádecká
Blízkost
Nevzdalujeme se příliš, když hledáme vně sebe? O co usilujeme? Může nám někdo dát to, co chceme? Víme vlastně, co potřebujeme?
Eva Sádecká
Pošta pro tebe
Jeden dílek v rodině chybí? Celý život si jej přejeme najít? Podvědomě tušíme, že existuje, protože nám neuvěřitelně schází?
Eva Sádecká
Studánková lesní víla
Hlídá kapky deště. Prší? Volá - ještě, ještě! Chrání vodu, studánku, příroda se halí do spánku? Sluníčko jí líbá na čelo. To aby jí to slušelo...
Eva Sádecká
Návrat
Toulal jsem se po zasněžených stráních, může za to život asi sám. Že všechno, co jsem s léty nabyl, se poztrácelo bůhvíkam...
Eva Sádecká
Zrození motýla
Co se stane s housenkou, když se zakuklí? Ani se neptej, je to její konec. Pro motýla však nový začátek...
Eva Sádecká
Platonická láska
Spí jako poupě, netušená, neprojevená. Ještě nezná svůj pravý potenciál. Poupě v růži, samet v hrubé kůži. Ještě nenadešel její čas...
Eva Sádecká
Upřímná láska
Laskavé přátelství? Z hloubky bytosti vztahují se ruce. Srdce chce sloužit srdci? Zní to jednoduše.
Eva Sádecká
Nezkrotná láska?
Bouřlivá, šílená, posedlá, bláznivá? Horká, jak láva? Čas pozná drama. Do jámy lvové padají sami? Poprvé a naposledy?
Eva Sádecká
Probudím se, usmívám se
Jsem u maminky, co mi chybí? Sluníčko mi pohádku poví. Stačí mi tak málo, náruč doteků, za chvíli se zase schovám pod deku!
Eva Sádecká
Chlebíček na cestu
Ten je vážně milý. Kdopak měl dlouhou chvíli? Nebo jen tak z recese? Nápad vždycky najde se. Z lásky pečený?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1524
- Celková karma 2,06
- Průměrná čtenost 229x
www.evasadecka.cz,eva.sadecka@post.cz
knížky pro radost, písničky s kytarou, poetické večery, pohádky pro děti