Pohlaď mne

„Hlaď mne,“ zašeptal. „Víc, ještě víc. Dotýkej se mne, prosím." Jeho tělo hořelo touhou. "Buď tu jenom pro mne."

Ani nevěděl, co všechno jí v euforii napovídal. Najednou ztratil hlavu. Tolik ji chtěl, tolik po ní zatoužil a náhle, ne, ne, prosím ne! Odtáhl se.

Něco se v něm zlomilo, ochromil jej divný pocit.  Prostě to nemohl udělat. Ještě ne.

Ještě je příliš brzy a on je v nitru tak zraněný.

Tak moc se na ni těšil, znal ji jako dívku, vždycky se mu líbila. Byla jako víla, éterická bytost s hlavou v oblacích, očima dokořán a pusu od ucha k uchu. To byla ona.

Jeho dřívější láska. Jenže jen platonická. Pak se oženil, měl děti a docela na ni zapomněl.

Až nedávno. Asi rok po smrti své ženy, si opět vzpomněl. Jakoby by vzpomínka zahřála duši. Byl zlomený, zoufalý. Děti měly najednou jen otce a on všechny starosti o rodinu. Podnikal a nevěděl, co dříve.  Měl pocit, že by jim teď měl vynahradit i matku. Svůj osobní život se ztratil s milovanou ženou. On sám jakoby nebyl.

Až jednou, potkal znovu tu dívku z mládí.

A ona je teď u něj a on, jakoby se znovu narodil.

Jenže nic už není jako dřív, ano pocítil k ní znovu ten známý,nádherný cit, ale …

Jakoby nešlo navázat na minulost. Nemohl se zbavit myšlenky na svou ženu.

Vstal, šel k oknu a rozhrnul záclonu. Vlahý vzduch vstoupil do místnosti.

„Omlouvám se, Kristýnko, s tebou to holka, nemá nic společného, to mi věř.

Jsi úžasná, hladíš jako pírko, jako vánek, jsi jako něžná řeka…

To já mám problém. Není to tak jednoduché, promiň.

Než se vyléčí srdce, pokud to vůbec někdy dokážu, to asi chvíli trvá, vidˇ?"

Podívala se na něj s vděčností a se soucitem. „Já ti rozumím Pavle, asi tak trochu vím, jak ti je.

Já také musím začít zase od začátku a ještě se na to úplně necítím.

Vůbec se nezlobím. Víš co, budeme si jen tak povídat, co říkáš? A já tě bude jen tak malinko, docela maličko hladit. Uděláme si kouzelný večer, jen doteky na věky. Takové, co neublíží.

Jen se tak lehce uvolni a důvěřuj mi.

Pojď ke mně, zavři oči a řekni mi, co máš rád. Co si dovolíš dát..."

 

 

 

 

Autor: Eva Sádecká | pátek 27.1.2017 19:18 | karma článku: 9,22 | přečteno: 424x
  • Další články autora

Eva Sádecká

Hlídej lásku

17.4.2024 v 7:15 | Karma: 3,22

Eva Sádecká

Pro radost

17.4.2024 v 4:57 | Karma: 0

Eva Sádecká

Hýčkej se

16.4.2024 v 23:55 | Karma: 0

Eva Sádecká

Jahodový medvídek

15.4.2024 v 13:16 | Karma: 0

Eva Sádecká

Hravé kapky

14.4.2024 v 18:09 | Karma: 0

Eva Sádecká

Pohoda

14.4.2024 v 12:31 | Karma: 0

Eva Sádecká

Blízkost

13.4.2024 v 10:41 | Karma: 0

Eva Sádecká

Pošta pro tebe

13.4.2024 v 9:18 | Karma: 0

Eva Sádecká

Studánková lesní víla

12.4.2024 v 16:30 | Karma: 2,85

Eva Sádecká

Návrat

8.4.2024 v 14:52 | Karma: 3,13

Eva Sádecká

Zrození motýla

8.4.2024 v 9:27 | Karma: 0

Eva Sádecká

Platonická láska

7.4.2024 v 20:37 | Karma: 0

Eva Sádecká

Upřímná láska

7.4.2024 v 13:01 | Karma: 0

Eva Sádecká

Nezkrotná láska?

7.4.2024 v 9:17 | Karma: 0

Eva Sádecká

Probudím se, usmívám se

6.4.2024 v 17:19 | Karma: 0

Eva Sádecká

Chlebíček na cestu

6.4.2024 v 12:44 | Karma: 0

Eva Sádecká

Milý osude

6.4.2024 v 9:08 | Karma: 2,78

Eva Sádecká

Otevři oči

4.4.2024 v 13:16 | Karma: 5,77

Eva Sádecká

Přístav snů

1.4.2024 v 23:23 | Karma: 6,28

Eva Sádecká

Písnička

1.4.2024 v 15:01 | Karma: 0
  • Počet článků 1520
  • Celková karma 2,10
  • Průměrná čtenost 230x
Na štěstí nečekej, už tady je. Tak dlouho čekalo jen na Tebe.

www.evasadecka.cz,eva.sadecka@post.cz

knížky pro radost, písničky s kytarou, poetické večery, pohádky pro děti

 

Seznam rubrik