Milá paní učitelko
Člověk se ztratí velice lehce. Sejde z cesty, ztratí odvahu, přestane si věřit.
A pak jen záleží, jak dlouho vydrží takový život žít. Bez radosti ze sebe sama, bez učení nových, báječných věcí, přestane potkávat na své cestě lidi, kteří by mu rádi pomohli, jen kdyby o to požádal a přiznal si, že sám všechno nestačí ...
A jak plyne čas, zjistí, že pokud nevezme osud do svých rukou, neprožije v životě žádné dobrodružství.
Svým nadšením, které kdysi prožíval, si připravil třeba kouzelnou cestu, ale jeho sny někde na ní poztrácel. Jako korálky.
Píši Vám, protože měním situaci. Každá změna musí začít uvnitř, změnou životního postoje. Začnete se cítit líp. Vaše aktivity budou směřovat k tomu, aby jste žila svůj nezávislý život.
Oprostila se od všeho, co už nevyhovuje, za minulostí a svým starým Já udělala jednou provždy tlustou čáru.
Myslím, že není nutno sekat nějaké emoční vazby s osobami, kterým jsme nějakým způsobem neodpustili. Především je nutno odpustit sám sobě a všem poutům, které nám brání žít radostný život, dát křídla.
Ať si volně letí dál, ať jsme i my volní, i když odpoutání bolí. Ještě teď, když to píšu, cítím znovu bolest. Zvláštní, asi nejlepší bude nosit v srdci příjemnější věci.
Zjistila jsem, když naplníte život novými šancemi, to staré samo odchází. Jen člověk musí chtít a být ochotný pracovat na sobě trpělivě a s láskou.
Jak se říká, je to vážně jednoduché.
Buďto opravdu chceš a nebo ne, to je na tobě.
Vím, že jste do mne vložila kdysi hodně nadějí, že půjdu cestou, kterou Vy jste nešla, že půjdu za svým snem.
Pamatuji si, co jste mi říkala, jaký byl Váš sen, o který jste se nepokusila, který se na konec také rozplynul jako neplodné snění. Vaše srdce asi tenkrát zůstalo prázdné. Jak moc Vám rozumím! Až teď po létech.
Podle mne, největší štěstí v životě je najít ve svém srdci klid, vidět spíše přátelství, než aroganci a laskavým přístupem otevřít dveře tam, kam jste ještě nevstoupili...
Nebát se opustit komfortní zónu a užít si ten adrenalin, který zažijete při překonávání strachu.
Jupí, jdeme dál!
S láskou vzpomíná Vaše bývalá studentka.
Eva Sádecká
Cesta za duhou
Slunce volá tě, jsi volná, zastav se. A hupky, dupky, jedna nožka za druhou, vesele jdeme za duhou...
Eva Sádecká
Malování
A kdo ti brání? Tolik štětců a barev co je k mání! Připrav si velký stůl, malířské plátno, paletu. Vím, že máš obraz v srdci, to se nepletu...
Eva Sádecká
Očekávání
Tušení se potvrdilo? Za maskou chvály pokušení stálo? Čekalo v povzdálí? Až bude moci udeřit? Třpytky z karnevalu zůstaly na zemi?
Eva Sádecká
Pampeliška
Vítr rozfoukal všechny padáčky? Kde je konec pampelišky? V každém chmýří kouká na nás z výšky. Dotýká se nebe, než spadne na zem? Ticho ji léčí novým obrazem?
Eva Sádecká
Hlídej lásku
U brány stojím, tvé světlo hlídám. Já věrně střežím tvou duši, má milá. Našlapuj opatrně, létej obezřetně, ať si nepolámeš křídla...
Eva Sádecká
Pro radost
Jiný život, jiné činy? Jaký příběh nyní vyprávíš? Díváš se často do své duše? O čem stále tajně sníš?
Eva Sádecká
Hýčkej se
Jde se lenošit? Povinně? To si dám líbit. Potěšení duši slíbit. Je čas. Objevit zase to hezké v nás...
Eva Sádecká
Jahodový medvídek
Ten se má! Voní jako letní den, zkrátka pohoda. Jahodový medvídek čeká na děti. Zaslouží si odměnu, ten, kdo jej vytvořil.
Eva Sádecká
Hravé kapky
Z nebe padají stříbrné kapičky, už jsem mokrý celičký. Procházka mne zmáhá, studí mne tlapičky! Ouha...
Eva Sádecká
Pohoda
Pojďte dál, už na vás čekáme. S dobrou náladou vás rádi přivítáme. Máme stejnou myšlenku? Sluníčko si užít venku?
Eva Sádecká
Blízkost
Nevzdalujeme se příliš, když hledáme vně sebe? O co usilujeme? Může nám někdo dát to, co chceme? Víme vlastně, co potřebujeme?
Eva Sádecká
Pošta pro tebe
Jeden dílek v rodině chybí? Celý život si jej přejeme najít? Podvědomě tušíme, že existuje, protože nám neuvěřitelně schází?
Eva Sádecká
Studánková lesní víla
Hlídá kapky deště. Prší? Volá - ještě, ještě! Chrání vodu, studánku, příroda se halí do spánku? Sluníčko jí líbá na čelo. To aby jí to slušelo...
Eva Sádecká
Návrat
Toulal jsem se po zasněžených stráních, může za to život asi sám. Že všechno, co jsem s léty nabyl, se poztrácelo bůhvíkam...
Eva Sádecká
Zrození motýla
Co se stane s housenkou, když se zakuklí? Ani se neptej, je to její konec. Pro motýla však nový začátek...
Eva Sádecká
Platonická láska
Spí jako poupě, netušená, neprojevená. Ještě nezná svůj pravý potenciál. Poupě v růži, samet v hrubé kůži. Ještě nenadešel její čas...
Eva Sádecká
Upřímná láska
Laskavé přátelství? Z hloubky bytosti vztahují se ruce. Srdce chce sloužit srdci? Zní to jednoduše.
Eva Sádecká
Nezkrotná láska?
Bouřlivá, šílená, posedlá, bláznivá? Horká, jak láva? Čas pozná drama. Do jámy lvové padají sami? Poprvé a naposledy?
Eva Sádecká
Probudím se, usmívám se
Jsem u maminky, co mi chybí? Sluníčko mi pohádku poví. Stačí mi tak málo, náruč doteků, za chvíli se zase schovám pod deku!
Eva Sádecká
Chlebíček na cestu
Ten je vážně milý. Kdopak měl dlouhou chvíli? Nebo jen tak z recese? Nápad vždycky najde se. Z lásky pečený?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1524
- Celková karma 2,06
- Průměrná čtenost 229x
www.evasadecka.cz,eva.sadecka@post.cz
knížky pro radost, písničky s kytarou, poetické večery, pohádky pro děti