Splněné přání
Vycítil, že se něco děje. Dnes jde se svým páníčkem na oslavu. Tolik se těšil. To ještě nevěděl, jak se toho velkého hluku, bude bát ...
Rodina nechtěla, aby pejsek zůstal doma sám. Jenže, co se nestalo? Pejsek nebyl tak docela obyčejný, naučil se totiž si sám otevírat odveře. A tak v nestřeženém okamžiku, vyskočil na kliku a vyběhl ven z oslavy...
Nikdo si toho chvíli nevšímal.
Proběhl se v chladné trávě, udělal, co pejsci dělat mají a rozhlížel se po okolí. Jé, to to ale studí!
Tolik hvězdiček na obloze! Budu si něco přát. A't najdu nového páníčka, ať mne má někdo rád.
Nikdo netuší, co se může odehrát v takové psí hlavičce...
Najednou došel k nějakému stavení, kde zrovna také slavilo spoustu lidí veselého Silvestra.
Bujaré veselí a tolik lidí pohromadě.
Byla to hospoda, tu pejsek neznal.
Jenže všichni oněměli, když se najednou otevřely dveře a místo očekávaného hosta, přišel nějaký cizí pes.
A sám!
My se známe? Slyšel odněkud hlas. Karle, to je sousedův od naproti. Ale nebyl, kdepak.
A světe div se, štěně se rozhlédlo a skočilo jedné paní přímo do klína.
Smích nebral konce.
Ale paní se vůbec nesmála. To je můj pejsek, dnes v noci se mi o něm zdálo!
?????
Ve snu se mi zjevila věštkyně a řekla mi, že jestli chci být v životě šťastná, ať si pořídím psa. A je tu!
Všichni si mysleli, že si dělá legraci. Ale jen ona sama dobře věděla, že ne. Že toho pejska už ve snu viděla.
Je můj, už ho nedám!
A zabalila ho do deky a už si ho odnášela domů, ani nečekala na půlnoční přípitek.
Štěně i nová panička měly oči jen pro sebe. A paní Janička přemýšlela, kam ho uloží a komu pejsek asi patří... Když do ní narazil původní majitel.
Jé, paní, vy jste hodná, vy jste ho našla?
Ne, přišel sám... A vyprávěla mu celou historku.
Pánovi se trošku zaleskly oči, ale byl moc rád, že se celá situace vyřešila a chundelatý kamarád má někoho, kdo ho bude mít rád.
Napořád.
Pššššš. Štěňátko slastně usnulo.
Ano, to už je tak, pejsek nejlépe usne tam, kde je teplo a kde ho mají rádi.
To přece znají všichni kamarádi.
PS: Napsáno podle skutečné události
Eva Sádecká
Hlídej lásku
U brány stojím, tvé světlo hlídám. Já věrně střežím tvou duši, má milá. Našlapuj opatrně, létej obezřetně, ať si nepolámeš křídla...
Eva Sádecká
Pro radost
Jiný život, jiné činy? Jaký příběh nyní vyprávíš? Díváš se často do své duše? O čem stále tajně sníš?
Eva Sádecká
Hýčkej se
Jde se lenošit? Povinně? To si dám líbit. Potěšení duši slíbit. Je čas. Objevit zase to hezké v nás...
Eva Sádecká
Jahodový medvídek
Ten se má! Voní jako letní den, zkrátka pohoda. Jahodový medvídek čeká na děti. Zaslouží si odměnu, ten, kdo jej vytvořil.
Eva Sádecká
Hravé kapky
Z nebe padají stříbrné kapičky, už jsem mokrý celičký. Procházka mne zmáhá, studí mne tlapičky! Ouha...
Eva Sádecká
Pohoda
Pojďte dál, už na vás čekáme. S dobrou náladou vás rádi přivítáme. Máme stejnou myšlenku? Sluníčko si užít venku?
Eva Sádecká
Blízkost
Nevzdalujeme se příliš, když hledáme vně sebe? O co usilujeme? Může nám někdo dát to, co chceme? Víme vlastně, co potřebujeme?
Eva Sádecká
Pošta pro tebe
Jeden dílek v rodině chybí? Celý život si jej přejeme najít? Podvědomě tušíme, že existuje, protože nám neuvěřitelně schází?
Eva Sádecká
Studánková lesní víla
Hlídá kapky deště. Prší? Volá - ještě, ještě! Chrání vodu, studánku, příroda se halí do spánku? Sluníčko jí líbá na čelo. To aby jí to slušelo...
Eva Sádecká
Návrat
Toulal jsem se po zasněžených stráních, může za to život asi sám. Že všechno, co jsem s léty nabyl, se poztrácelo bůhvíkam...
Eva Sádecká
Zrození motýla
Co se stane s housenkou, když se zakuklí? Ani se neptej, je to její konec. Pro motýla však nový začátek...
Eva Sádecká
Platonická láska
Spí jako poupě, netušená, neprojevená. Ještě nezná svůj pravý potenciál. Poupě v růži, samet v hrubé kůži. Ještě nenadešel její čas...
Eva Sádecká
Upřímná láska
Laskavé přátelství? Z hloubky bytosti vztahují se ruce. Srdce chce sloužit srdci? Zní to jednoduše.
Eva Sádecká
Nezkrotná láska?
Bouřlivá, šílená, posedlá, bláznivá? Horká, jak láva? Čas pozná drama. Do jámy lvové padají sami? Poprvé a naposledy?
Eva Sádecká
Probudím se, usmívám se
Jsem u maminky, co mi chybí? Sluníčko mi pohádku poví. Stačí mi tak málo, náruč doteků, za chvíli se zase schovám pod deku!
Eva Sádecká
Chlebíček na cestu
Ten je vážně milý. Kdopak měl dlouhou chvíli? Nebo jen tak z recese? Nápad vždycky najde se. Z lásky pečený?
Eva Sádecká
Milý osude
Dnes se mi zdál zvláštní sen, mám pocit, že nejdu s tebou, osude. Možná můj sen je jinačí, na co tvá křídla nestačí?
Eva Sádecká
Otevři oči
Dívenko bosá, ještě to studí, v trávě je rosa? Nevadí, světlo tě zachrání. To, které skrýváš, ne není to mámení.
Eva Sádecká
Přístav snů
Blízký, či vzdálený? Je blíž, než se domníváš. Dlouho si jej vysníváš. Co pro něj právě teď uděláš?
Eva Sádecká
Písnička
Vypráví svůj příběh. Tohle jsme my. Náš život se všemi dary od jara do zimy. I uprostřed cesty chceš zpívat a nadšeně se dívat. Neptát se - Jsme to pořád my?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1520
- Celková karma 2,12
- Průměrná čtenost 230x
www.evasadecka.cz,eva.sadecka@post.cz
knížky pro radost, písničky s kytarou, poetické večery, pohádky pro děti