V žáru vášně

Sotva se vzdálíš, chce tě zpátky. Když přijdeš, tak tě odmítá. Víš, k srdci těžko vedou zkratky. Žár touhy v nitru pálí dál. Co naděláš, už nejde vrátit, co bylo vaším příběhem. 

Beránek s vlkem, věčně se tu sváří.  Kdo bez viny je?  Čert ho vem. 

Duše se trápí, srdce bolí, dva ublížení, každý sám. 

A už se bojí, vrátit zpátky, kde hraje roli smutný klaun. 

Smích jako slzy, co se třpytí, vidím je na rtech, na řasách. 

Jak sladké bylo milování, teď trpkost cítíš,  když jsi sám.

Odešla, až z toho mrazí, vášeň se mění pojednou. 

Co zbylo, když tu láska není, co s vášní, touhou jedinou? 

Na dlani srdce, v duši zmatek, víš, nejste si asi souzeni. 

Čeká vás láska, jen smutné duše hledají marně v podzemí. 

Našel jsi víru, že tu vše časem pomine a přebolí. 

Někdy je lepší poslechnout svůj rozum, ať příště srdce nebolí ...