Zmizel jako dým
Nyní mám čas na rozmyšlenou. Co dělám špatně ve vztazích, proč si přitahuji podobné ženy. Podobné situace. Podoba, postava, povaha. Ano, něco na tom skutečně bude. Přitahuji si přesně ten typ, který mne nakonec zraní tak, jako nikdo.
A víte, co je nejsmutnější? Že se loučí dva cizinci. Máte pocit, že jste si všechno jenom vysnili, že jste nežili skutečný příběh. Že jste byli zamilováni do obrazu, který byl jen váš. Musíte si přiznat, čekali jste víc. Ale ani vy jste z toho nevyšli nějak moc dobře, ne jako milovaní, ale pro příště, poučení.
Vrátím se ještě na začátek. Měl jsem pocit, že ji miluji od první chvíle. Já vím, to je fascinace, touha, ne láska. Ale stejně. Bylo to prudké. Vzplanul jsem jako dlouho ne, už jsem myslel, že to nikdy nazažiji, v mém věku. Rozum? Odešel a já se vznášel na obláčku. Nebylo nic, co bych pro svou novou lásku neudělal, myslel jsem jen na ni.
Nedala mi spát, koukal jsem do noci na hodiny a nemohl ji dostat z hlavy. Tohle období už mám za sebou, říkám si, máš alespoň klid. Ale stejně se mi holka, dostala pod kůži. Jen tak rychle ji asi nevymažu, nebo kdo ví? Jak dokáži rychle od-pustit? Rozloučit se?
Prožili jsme spolu krásné chvíle, možná proto se těžko loučím. Ale to ostatní, bylo dost těžké, vyčerpávající. Cítíl jsem obrovskou tíhu, už jsem nedokázal jít dál.
Rozchod jsem čekal a vlastně uvítal. Bylo to něco jako vysvobození. Děláte věci, které vás svazují, děláte věci, které vlastně dělat nechcete, jakoby jste otročili neviditelnému spojení, bez možnosti vůle.
Ano, přiznám se, byla slabá. Touha po rozkoši byla silnější. Ta energie, která vás vynesla do nejvyšších sfér, ta samá pak strhla do neuvěřitelné prázdnoty. Až mne to vyděsilo.
Kde to všechno je? Byla to jen chemie? Neodolatelná vůně? Sám nevím, nechal jsem se strhnout lavinou pocitů, vášnivou extází romantického citu.
Pod lavinou je najednou smutné prázdno.
A tak tu sedím a píši tenhle blog. Musím o tom napsat. Musím to ze sebe nějak dostat. Nebo to všechno vyběhám v lese?
A až budu tělesně i emočně vyčerpaný, budu opravdu v klidu?
Dokáži se na onen vztah neopětované lásky podívat i s pokorou, poděkováním a respektem? Rozpoznat dar, co mi přišel do života? Co mi přišla tato žena říct? Co mne přišla naučit?
Přiznám se, že to ještě bolí. Že jsem i chvílemi naštvaný. Na sebe. Na ni. Možná, na život, který mi utíká mezi prsty.
Pak mne ale najednou mezi paprsky slunce osvítí nějaká myšlenka, že vše se děje pro mé dobro a v mém srdci je mír.
Jako bych najednou pochopil, jakobych najednou stál před novým začátkem.
Jaký tentokrát bude?
Eva Sádecká
Cesta za duhou
Slunce volá tě, jsi volná, zastav se. A hupky, dupky, jedna nožka za druhou, vesele jdeme za duhou...
Eva Sádecká
Malování
A kdo ti brání? Tolik štětců a barev co je k mání! Připrav si velký stůl, malířské plátno, paletu. Vím, že máš obraz v srdci, to se nepletu...
Eva Sádecká
Očekávání
Tušení se potvrdilo? Za maskou chvály pokušení stálo? Čekalo v povzdálí? Až bude moci udeřit? Třpytky z karnevalu zůstaly na zemi?
Eva Sádecká
Pampeliška
Vítr rozfoukal všechny padáčky? Kde je konec pampelišky? V každém chmýří kouká na nás z výšky. Dotýká se nebe, než spadne na zem? Ticho ji léčí novým obrazem?
Eva Sádecká
Hlídej lásku
U brány stojím, tvé světlo hlídám. Já věrně střežím tvou duši, má milá. Našlapuj opatrně, létej obezřetně, ať si nepolámeš křídla...
Eva Sádecká
Pro radost
Jiný život, jiné činy? Jaký příběh nyní vyprávíš? Díváš se často do své duše? O čem stále tajně sníš?
Eva Sádecká
Hýčkej se
Jde se lenošit? Povinně? To si dám líbit. Potěšení duši slíbit. Je čas. Objevit zase to hezké v nás...
Eva Sádecká
Jahodový medvídek
Ten se má! Voní jako letní den, zkrátka pohoda. Jahodový medvídek čeká na děti. Zaslouží si odměnu, ten, kdo jej vytvořil.
Eva Sádecká
Hravé kapky
Z nebe padají stříbrné kapičky, už jsem mokrý celičký. Procházka mne zmáhá, studí mne tlapičky! Ouha...
Eva Sádecká
Pohoda
Pojďte dál, už na vás čekáme. S dobrou náladou vás rádi přivítáme. Máme stejnou myšlenku? Sluníčko si užít venku?
Eva Sádecká
Blízkost
Nevzdalujeme se příliš, když hledáme vně sebe? O co usilujeme? Může nám někdo dát to, co chceme? Víme vlastně, co potřebujeme?
Eva Sádecká
Pošta pro tebe
Jeden dílek v rodině chybí? Celý život si jej přejeme najít? Podvědomě tušíme, že existuje, protože nám neuvěřitelně schází?
Eva Sádecká
Studánková lesní víla
Hlídá kapky deště. Prší? Volá - ještě, ještě! Chrání vodu, studánku, příroda se halí do spánku? Sluníčko jí líbá na čelo. To aby jí to slušelo...
Eva Sádecká
Návrat
Toulal jsem se po zasněžených stráních, může za to život asi sám. Že všechno, co jsem s léty nabyl, se poztrácelo bůhvíkam...
Eva Sádecká
Zrození motýla
Co se stane s housenkou, když se zakuklí? Ani se neptej, je to její konec. Pro motýla však nový začátek...
Eva Sádecká
Platonická láska
Spí jako poupě, netušená, neprojevená. Ještě nezná svůj pravý potenciál. Poupě v růži, samet v hrubé kůži. Ještě nenadešel její čas...
Eva Sádecká
Upřímná láska
Laskavé přátelství? Z hloubky bytosti vztahují se ruce. Srdce chce sloužit srdci? Zní to jednoduše.
Eva Sádecká
Nezkrotná láska?
Bouřlivá, šílená, posedlá, bláznivá? Horká, jak láva? Čas pozná drama. Do jámy lvové padají sami? Poprvé a naposledy?
Eva Sádecká
Probudím se, usmívám se
Jsem u maminky, co mi chybí? Sluníčko mi pohádku poví. Stačí mi tak málo, náruč doteků, za chvíli se zase schovám pod deku!
Eva Sádecká
Chlebíček na cestu
Ten je vážně milý. Kdopak měl dlouhou chvíli? Nebo jen tak z recese? Nápad vždycky najde se. Z lásky pečený?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1524
- Celková karma 2,06
- Průměrná čtenost 229x
www.evasadecka.cz,eva.sadecka@post.cz
knížky pro radost, písničky s kytarou, poetické večery, pohádky pro děti