Ledňáček za korunu

Proč jsou v kalendáři černé tečky? Zeptal se dědeček.  Dělám záznamy, když Evička zlobí. Vysvětlovala honem babička. Aha, mrkl na mne spiklenecky děda a hned jsem věděla, že je můj...

Vzpomínám si, jak mne objal a dlouho jsme si povídali.

Nešly mu do hlavy ty černé tečky, měl měl rád. 

Hrála jsem tenkrát na klavír a on měl radost, že jako jediná z rodiny budu pokračovat v hudbě.  Byla jsem po něm.  

A tak, abych nebyla tak smutná z babiččiny výchovy, zeptal se, co by mi udělalo radost. Dal mi dvě koruny a já utíkala naproti do obchodu, koupit si ledňáčka. Hned dva!

Byla jsem maximálně šťastná. 

Po letech, když jsem si koupila svou první kytaru, složila jsem ještě ten večer dědečkovi písničku.

PRO TEBE

Rád jsi žil, tak jak žít se má. 

Rád ses smál, tak jak smát se má.

Rád jsi miloval, co se milovat má.

Hezký holky, hudbu, knížek pár. 

Ve svém srdci spousty lásek měls,  

jejich jména dávno zapomněls.

Štěstí ve svých dlaních pevně sevřené jsi měl

a hlídals je, jak nejlépe uměls.

Rád ses smál, tak jak smát se má,

a když plakával, tak jak plakat se má.

Když ze života zbývalo ti už jenom pár dnů,

svěřils mi klíček od svých snů. 

Rád jsi bral, co život dal, 

rád rozdával, i když neměls sám.

I když mívals chvíle, kdy nevěděls, jak žít dál.

Říkals - bylo víc nálezů, než ztrát. 

Rád ses smál...

Vždy dokázal ses pro svou pravdu bít,

ani o velikou věc nemuselo jít.

Falešná slova jsi víc než nenáviděl, 

říkals - upřímné srdce vždy měj!

Rád ses smál, tak jak smát se má

a když plakával, tak jak plakat se má.

Když ze života zbývalo ti už jenom pár dnů,

svěřils mi klíček od svých snů...