Vánoce na poslední chvíli

To mám být letos zase sama? Špitla jen tak na oko Majka a začala hledat inzeráty na seznamce. Páni, těch je!  Vzala si své Ježíškovské pero a že začne odepisovat.   

Martinovi psát nebudu, kdo ví, jestli není ženatý. 

Pavlovi taky ne, ten určitě ještě není na nový vztah připravený. 

Karel, ten tady visí už dva roky. 

Pepa? Vždyť už jsme na sebe narazili dvakrát po sobě a ani to nepoznal!

Koko 66? Tohle už samo o sobě něco vypovídá.

Tak nevím, snad začnu zdobit ten stromek přece jenom sama.

V kuchyni to vonělo a za oknem se snášely vločky jako z Ledového království.

Vzpomněla si na všechny svoje vánoce. A že jich bylo.

Náhle se zasnila.  Stejně byly nejhezčí, ty s tátou!

 Táta byl nejlepší Ježíšek na světě. 

Ty jeho fórky, kde všude jsme se sestrou hledaly dárky? 

Vždycky cedulka - dárek je v ... Hledej, jen se trochu namáhej! 

A nebo ty vánoce ve starém bytě, úplně prvním. Vánoční stromek vidí pořád. Často si na něj vzpomene.

Docela přesně si vybavuje ten pocit, ty jehličky, ozdůbky, cukroví. Ano, na tenhle se nedá zapomenout. 

Zůstal v pokoji, kde tenkrát spala jako dítě. Byl až do stropu! Dárky? Ne, na ty už zapomněla. 

Vůně jehličí a vzpomínky Majku dojaly. Tyhle chvíle se nikdy nevrátí. 

"Ale vždyť jsme s tebou, nikam jsme neodešly", řekl jí nějaký tichý hlas a ona se usmála. 

A najednou cítila, že vánoce jsou v nás a lásku nikdy nesmaže čas.