Hry bez hranic

Závislí tě neocení. Hned ti řeknu, proč. Nejistí jsou, nedospělí, berou víc, než dost. Potřebují tvoji sílu, živí se jen iluzí, v srdci mají černou díru, za vše můžou ti druzí. 

Vtahují tě do svých sítí, pouto lží si vytváří, říkají jen, co chceš slyšet. Lehce se jim uvěří. 

Milují moc, povýšení, společenský žebříček, nastavují svoji laťku, vždycky výš o kousíček. Pozor, mají často pocit, že oni znají všechno líp. Mají na vše vlastní páky, s nimi létá netopýr. 

Myslí si, že vidí za roh, jejich svět je bez hranic. Chtějí všechno naleštěné, ale sami nejsou nic. 

Zkoušejí tě, dokud můžeš přijmout jejich pravidla, podle tebe neřídí se a nemají stavidla. Využívají tvých slabin, naivity, strachu.  Hrají si na kamarády, ale nejsi v šachu. 

Potřebují tě jen získat, pro hry, které nehřejí.

Už jim nevěř, nejsou s tebou, chtějí tě jen prověřit. 

Je mi líto, že ti musím tuhle lekci udělit. 

Bez hranic se neubráníš, oni chtějí stále víc. 

Ale neboj, východisko, už je blízko, nadosah. 

Až ucítí, že jsi silný, přestanou tuhle hru hrát.