Láska je alchymie
Stýská se mi po dětech, řekla jen tak mezi řečí kamarádka. To víš, jsou tak daleko a já nevím, kdo by mi po cestě do ciziny, překládal.
Napadlo mne, že by snad stačil překladač...
A co ty?
Mně se stýská po dětech, které jsem nikdy neměla.
Tak to je horší, s tím bys měla vážně něco udělat.
Najednou jsem měla jasno a hned jsem vymyslela skvělý plán.
Byla jsem už dlouho sama, na co vlastně čekám?
Celou noc jsem nespala.
Začala jsem řešit, co by obnášela adopce. Normálně celý proces trvá tak 3,4 roky. Formálně jsem měla vše připraveno.
Pak se stala zvláštní věc. Najednou se objevila holčička, kterou vrátily zpět do dětského domova. To prý děti nejhůř nesou, bojí se dalších návštěv. Jako bych to tušila!
Už jsem jí docela dlouho připravovala domov v pokojíčku i v mém srdci. Zabojuji, jak to půjde, slíbila jsem sama sobě.
Mé vnitřní dítě ožilo, máma ve mně se chystala k akci. Nastal den D. Srdce mi tlouklo, vzala jsem do tašky nějaké hračky, věřila jsem, že jsem tu pro ni.
Byla jsem rychlejší, než vítr. Alenka už na mne čekala. Drobná dívenka s velkýma očima, úplně jako já, když jsem byla malá.
Ta podoba, problesklo mi hlavou. Zamyšlená holčička se na mne usmála, nebo se mi to, alespoň tak zdálo.
Ahoj, podávám jí ruku. Dobrý den, ozvalo se tiše. Sklopila oči.
Víte co, běžte si popovídat do návštěvního salónku, mrkla na nás jedna z tet.
Zůstala jsem tam celý večer. Měly jsme obě dvě pocit, že jsme se konečně našly.
Jaké bylo léta mé největší přání?
Ano, být tu pro své dítě. Všechny přání se plní, jen se člověk musí někdy, vážně hodně snažit.
Mé vnitřní dítě bývalo kdysi hodně smutné, ale dnes, když jdu večer do pokojíčku, přikrýt svou holčičku, jsem ta nejšťastnější máma na světě. Jak moc se dokážeme smát! Jak rády si společně povídáme.
Když jsem psala tuto povídku, zrovna v televizi běžel film - Mateřská pouta.
Cituji:
"Dříve jsem si myslela, že mít rodinu je mimo mé možnosti. Bála jsem se být zranitelná, místo toho jsem zvolila samotu, kde mým jediným zvukem byly prsty na klávesnici, nebo večeře pro jednoho. Teď chystám večeři pro tři. Kde dřív byly jen mé myšlenky, jsou teď zvuky hovoru a smíchu.
Častokrát si myslíme, že jsme příliš rozlámaní, aby se to dalo spravit. Ale láska je alchymie, ve které se i ty nejmenší ztracené kousky zase spojí v jeden celek."
Díky ní máme naději, že všechny příběhy mohou nakonec dopadnout dobře a jestli nedopadly, tak ještě není konec.
PS: Inspirováno jedním z nich.
Eva Sádecká
Hlídej lásku
U brány stojím, tvé světlo hlídám. Já věrně střežím tvou duši, má milá. Našlapuj opatrně, létej obezřetně, ať si nepolámeš křídla...
Eva Sádecká
Pro radost
Jiný život, jiné činy? Jaký příběh nyní vyprávíš? Díváš se často do své duše? O čem stále tajně sníš?
Eva Sádecká
Hýčkej se
Jde se lenošit? Povinně? To si dám líbit. Potěšení duši slíbit. Je čas. Objevit zase to hezké v nás...
Eva Sádecká
Jahodový medvídek
Ten se má! Voní jako letní den, zkrátka pohoda. Jahodový medvídek čeká na děti. Zaslouží si odměnu, ten, kdo jej vytvořil.
Eva Sádecká
Hravé kapky
Z nebe padají stříbrné kapičky, už jsem mokrý celičký. Procházka mne zmáhá, studí mne tlapičky! Ouha...
Eva Sádecká
Pohoda
Pojďte dál, už na vás čekáme. S dobrou náladou vás rádi přivítáme. Máme stejnou myšlenku? Sluníčko si užít venku?
Eva Sádecká
Blízkost
Nevzdalujeme se příliš, když hledáme vně sebe? O co usilujeme? Může nám někdo dát to, co chceme? Víme vlastně, co potřebujeme?
Eva Sádecká
Pošta pro tebe
Jeden dílek v rodině chybí? Celý život si jej přejeme najít? Podvědomě tušíme, že existuje, protože nám neuvěřitelně schází?
Eva Sádecká
Studánková lesní víla
Hlídá kapky deště. Prší? Volá - ještě, ještě! Chrání vodu, studánku, příroda se halí do spánku? Sluníčko jí líbá na čelo. To aby jí to slušelo...
Eva Sádecká
Návrat
Toulal jsem se po zasněžených stráních, může za to život asi sám. Že všechno, co jsem s léty nabyl, se poztrácelo bůhvíkam...
Eva Sádecká
Zrození motýla
Co se stane s housenkou, když se zakuklí? Ani se neptej, je to její konec. Pro motýla však nový začátek...
Eva Sádecká
Platonická láska
Spí jako poupě, netušená, neprojevená. Ještě nezná svůj pravý potenciál. Poupě v růži, samet v hrubé kůži. Ještě nenadešel její čas...
Eva Sádecká
Upřímná láska
Laskavé přátelství? Z hloubky bytosti vztahují se ruce. Srdce chce sloužit srdci? Zní to jednoduše.
Eva Sádecká
Nezkrotná láska?
Bouřlivá, šílená, posedlá, bláznivá? Horká, jak láva? Čas pozná drama. Do jámy lvové padají sami? Poprvé a naposledy?
Eva Sádecká
Probudím se, usmívám se
Jsem u maminky, co mi chybí? Sluníčko mi pohádku poví. Stačí mi tak málo, náruč doteků, za chvíli se zase schovám pod deku!
Eva Sádecká
Chlebíček na cestu
Ten je vážně milý. Kdopak měl dlouhou chvíli? Nebo jen tak z recese? Nápad vždycky najde se. Z lásky pečený?
Eva Sádecká
Milý osude
Dnes se mi zdál zvláštní sen, mám pocit, že nejdu s tebou, osude. Možná můj sen je jinačí, na co tvá křídla nestačí?
Eva Sádecká
Otevři oči
Dívenko bosá, ještě to studí, v trávě je rosa? Nevadí, světlo tě zachrání. To, které skrýváš, ne není to mámení.
Eva Sádecká
Přístav snů
Blízký, či vzdálený? Je blíž, než se domníváš. Dlouho si jej vysníváš. Co pro něj právě teď uděláš?
Eva Sádecká
Písnička
Vypráví svůj příběh. Tohle jsme my. Náš život se všemi dary od jara do zimy. I uprostřed cesty chceš zpívat a nadšeně se dívat. Neptát se - Jsme to pořád my?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1520
- Celková karma 2,10
- Průměrná čtenost 230x
www.evasadecka.cz,eva.sadecka@post.cz
knížky pro radost, písničky s kytarou, poetické večery, pohádky pro děti