Bahenní princ

V království stínů žil smutný princ. Každý den sledoval z povzdálí slunce, ale jeho paprsky k němu nedokázaly proniknout. Jakoby žil neustále v mlze. 

Pořád se zamotával do klubka vlastních představ, které nebývaly většinou reálné a nedokázal se z nich vymanit. Jakoby ho držela nějaká neviditelná síla a stahovala zpět.  Jednoho dne už nemohl dál. Tíha byla silnější, než všechny pravdy světa.

V tu chvíli dostal spásný nápad.

Už vím, co musím udělat. Odložit pouta, pustit se. Položit se na vlnku života a nechat se vést. Důvěřovat, že existuje cesta ven a odevzdat se.

A najednou všude svítilo jasné světlo a minulost, přítomnost, ani budoucnost neexistovaly.

Ráno se v královské zahradě na hladině jezírka objevil překrásný leknín.