Motýlí vábení

Jen odraz v zrcadle ví své, polštářek pro štěstí na lůžku s motýlem. A pohled z okna, tak důvěrně známý. Ptal se větru, deště, co bude s námi?

Osud si pohrál, ukázal víc, než člověk vůbec může pochopit. 

Ještě dnes, když vzpomene si, chce zkrátka jinak žít.

Srovnala knihy, zašila polštář, lůžko něžně pohladila. 

Cítila bolest i radost v srdci, se kterou byt uklidila. 

Podlaha jako ze zlata, voněla jemným olejem. 

V koupelně závěs jako nový, byl jejím poslední vjemem.

Vzpomínky živě zpívaly, polibek něžný jako květ.

Věděl to jenom osud snad, že byli tu dnes naposled?

PS:

Často se lidé ptají, zda zůstanou v tom, či onom vztahu. Není důležité, zda ano, či ne.

Záleží jen na jediném. Zda zůstanou sami sebou...