Rozum a cit

Věci, které řešíme jen rozumem, nás často neuspokojují. Je to kolikrát nuda, něco jako musíš potlačit své city! Chovej se jako profesionál.

Navykli jsme se schoulit uvnitř do klubíčka a dělat, že neexistujeme. 

Tato hra nás ale nemůže dlouhodobě bavit. Co z toho života vlastně máme? 

Autistický nepřátelský svět. Komu je povědomý? 

Je skutečně takový, nebo jen odráží nás? Naše okolí? Naše spoluhráče? 

Na konferenci pro znevýhodněné děti chtěli pozvat přednášejícího, který v každé nemoci vidí dar a východisko. 

Ne, nemůžeme ho pozvat. Obrátil by nám materiální svět naruby. Těžko bychom potom mohli považovat tyto jevy za patologické. Těžko bychom se mohli dál litovat a nedat přednost citům před myšlením. Možná by i terapie a léky ztratily na významu. 

Léčit láskou? Odpuštěním?

To opravdu stačí? 

Ti, kteří neposlouchali žádné autority, které skutečně vědí a řídili se vlastní intuicí, nejenže nepohořeli, ale dokázali změnit svému dítěti celý život. A dokonce žít úspěšněji, než se podařilo mnohým z nás. 

Jak je to možné? 

Síla myšlenky, nezlomné odhodlání nenechat věci tak, jak se jeví.

I geny se láskou mění. 

Dočkáme se i my, změny? 

PS: 

Jsou děti slunce a děti deště.

A všechny jsou pod ochranou přátelské duhy.