Bůh chtěl svoji pohádku,
to my přece taky.
Štěstí není na splátky,
zbyly jenom mraky?
Nám to ale nevadí,
ať se klidně blýská,
slunce s novou kuráží
vesele si píská.
Luna skryla nezbytné,
nechtěj všechno vědět.
Po bouřce se očistí
i to neviděné.
Miluješ tu čistotu,
svobodu a volnost,
víš, že jsi tu jenom host,
nechybí ti skromnost.
Svůj příběh teď vyprávíš
náhle jiným hlasem,
to, co ti tak chybělo,
dáváš s úctou v hlase...