Koloběh života
Bylo mi smutno. Zanedlouho jsem však potkal malé kotě. Jakoby mi spadlo do klína. Nějak jsem nepátral, komu by mohlo patřit. Stále utíkalo za mnou a dokonce, jakoby snad znalo cestu ke mně domů. Nepřikládal jsem tomu příliš význam. Doma jsem měl ještě všechno po kocourkovi, tak výbavička byla, mám zase novou radost!
Kotě usnulo úplně v klidu, až mne to dojalo. Přikryl jsem ho dekou po Danovi, tak se můj kocourek jmenoval. A byl jsem rád, že poskytují útulek mému novému kamarádovi.
Rozhodl jsem se, že mu po něm dám i jméno. Co mne však překvapilo nejvíc, když jsem na něj zavolal, kocourek hned přiběhl. Zarazilo mne to. Jakoby mnou projela vzpomínka na Danečka, zvláštní, pomyslel jsem si. A pak to nechal být.
Zanedlouho, to už kotě povyrostlo, jsme šli na procházku. Na stará místa, kam jsem chodil dřív. Kocourek chvíli hledal a pak se rozběhl do rozbořené stodoly, kde jsme si kdysi tolik hrávali. Zase jakoby to tu všechno znal. Stále jsem kroutil hlavou. Jak je to možné? Ten kocourek je můj osudový, všechno ví ...
Kočky mají skvělou intuici a tak jsem se domníval, že je nějak napojený na mého posledního kocourka.
Když večer, až jsme přišli domů, začal škemrat o kočičí kapsičku, sám si ji našel! Cože, on ví, kde je mám? To mne snad pozoruje? A po čase, představte si, objevil keramickou misku, která patřila jeho předchůdci. Tvářil se nějak vítězoslavně a spokojeně a od té doby chce jen ji.
Celý večer jsem o tom přemýšlel. Tolik znamení, to není náhoda. Najednou jsem cítil úplně přesně, ano, to je můj Dan! Vždyť ví, kde jsme sedávali, běhali, do jaké misky jsem mu dával oblíbené pamlsky!
A tak jsem v tom ojedinělém večeru zapálil svíčku. Přiznám se, že mi tekly po tváři slzy. Najednou jsem velmi dobře tušil, spíše věděl, že život nikdy nekončí.
Že duše znovu sestupují do hmotných těl a žijí dál. Už nejen v našich snech.
Vnímal jsem bytostně podstatu života.
Rodíme se znovu a znovu, sestupujeme do hmoty, abychom postupně mohli zlepšovat naše životy.
A řeknu vám, moc hezky se mi tu noc usínalo...
Eva Sádecká
Cesta za duhou
Slunce volá tě, jsi volná, zastav se. A hupky, dupky, jedna nožka za druhou, vesele jdeme za duhou...
Eva Sádecká
Malování
A kdo ti brání? Tolik štětců a barev co je k mání! Připrav si velký stůl, malířské plátno, paletu. Vím, že máš obraz v srdci, to se nepletu...
Eva Sádecká
Očekávání
Tušení se potvrdilo? Za maskou chvály pokušení stálo? Čekalo v povzdálí? Až bude moci udeřit? Třpytky z karnevalu zůstaly na zemi?
Eva Sádecká
Pampeliška
Vítr rozfoukal všechny padáčky? Kde je konec pampelišky? V každém chmýří kouká na nás z výšky. Dotýká se nebe, než spadne na zem? Ticho ji léčí novým obrazem?
Eva Sádecká
Hlídej lásku
U brány stojím, tvé světlo hlídám. Já věrně střežím tvou duši, má milá. Našlapuj opatrně, létej obezřetně, ať si nepolámeš křídla...
Eva Sádecká
Pro radost
Jiný život, jiné činy? Jaký příběh nyní vyprávíš? Díváš se často do své duše? O čem stále tajně sníš?
Eva Sádecká
Hýčkej se
Jde se lenošit? Povinně? To si dám líbit. Potěšení duši slíbit. Je čas. Objevit zase to hezké v nás...
Eva Sádecká
Jahodový medvídek
Ten se má! Voní jako letní den, zkrátka pohoda. Jahodový medvídek čeká na děti. Zaslouží si odměnu, ten, kdo jej vytvořil.
Eva Sádecká
Hravé kapky
Z nebe padají stříbrné kapičky, už jsem mokrý celičký. Procházka mne zmáhá, studí mne tlapičky! Ouha...
Eva Sádecká
Pohoda
Pojďte dál, už na vás čekáme. S dobrou náladou vás rádi přivítáme. Máme stejnou myšlenku? Sluníčko si užít venku?
Eva Sádecká
Blízkost
Nevzdalujeme se příliš, když hledáme vně sebe? O co usilujeme? Může nám někdo dát to, co chceme? Víme vlastně, co potřebujeme?
Eva Sádecká
Pošta pro tebe
Jeden dílek v rodině chybí? Celý život si jej přejeme najít? Podvědomě tušíme, že existuje, protože nám neuvěřitelně schází?
Eva Sádecká
Studánková lesní víla
Hlídá kapky deště. Prší? Volá - ještě, ještě! Chrání vodu, studánku, příroda se halí do spánku? Sluníčko jí líbá na čelo. To aby jí to slušelo...
Eva Sádecká
Návrat
Toulal jsem se po zasněžených stráních, může za to život asi sám. Že všechno, co jsem s léty nabyl, se poztrácelo bůhvíkam...
Eva Sádecká
Zrození motýla
Co se stane s housenkou, když se zakuklí? Ani se neptej, je to její konec. Pro motýla však nový začátek...
Eva Sádecká
Platonická láska
Spí jako poupě, netušená, neprojevená. Ještě nezná svůj pravý potenciál. Poupě v růži, samet v hrubé kůži. Ještě nenadešel její čas...
Eva Sádecká
Upřímná láska
Laskavé přátelství? Z hloubky bytosti vztahují se ruce. Srdce chce sloužit srdci? Zní to jednoduše.
Eva Sádecká
Nezkrotná láska?
Bouřlivá, šílená, posedlá, bláznivá? Horká, jak láva? Čas pozná drama. Do jámy lvové padají sami? Poprvé a naposledy?
Eva Sádecká
Probudím se, usmívám se
Jsem u maminky, co mi chybí? Sluníčko mi pohádku poví. Stačí mi tak málo, náruč doteků, za chvíli se zase schovám pod deku!
Eva Sádecká
Chlebíček na cestu
Ten je vážně milý. Kdopak měl dlouhou chvíli? Nebo jen tak z recese? Nápad vždycky najde se. Z lásky pečený?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1524
- Celková karma 2,06
- Průměrná čtenost 229x
www.evasadecka.cz,eva.sadecka@post.cz
knížky pro radost, písničky s kytarou, poetické večery, pohádky pro děti