Lekce invence?

Kamarádka mi ukazovala video tanečníků maturitního ročníku - dívek a chlapců gymnázia. Něco tak kreativního a pozitivního jsem dlouho neviděla! 

Mládí zaplnilo sál, nikdo nedýchal. Na písničky si studenti vymysleli vlastní choreografii! Byla to vážně ojedinělá prezentace. Šli do toho s vášnivým nadšením a přesně to z nich sálalo a přeskakovalo na rodiče a  přátele. Unikátní! 

Za tím stojí dobrý učitel? Ne, sami žáci. Každý měl nějaký nápad, který pak doladili společně. 

Mohu říci, že opravdu rozsvítili začátek maturitního plesu a hned všem zvedli náladu! 

Proč o tom vyprávím? 

Nedávno jsem byla na tanečním vystoupení budoucích zpěváků a tanečníků z mezinárodní konzervatoře. 

A to tu byla i známá jména.

Co se to jen děje? Říkala jsem si cestou domů, vždyť tomu chybělo úplně všechno. Přece umění na efekt nemá žádný význam. Holky stejně oblečené, stejné účesy, možná umělé culíky...

Pod třpytivým, zářivým světem se krčilo malé NIC. 

Umění nepotřebuje velké sály, ale velké srdce. 

To když nás zaplaví vlna něhy, slz a dojetí, že krása lidskosti a pokory je tou nejzářivější silou na zemi.