Starý dům

Chodívám kolem něj už pár let. Je vidět, že se o něj dlouho nikdo nestaral. Vysoká tráva za plůtkem a smutný pes s obojkem. Přesto mi ten dům něčím učaroval. Vždycky se ohlédnu...

V domku po rodičích bydlel mladý pán. Jeho přítelkyně měla byt a k němu se nastěhovat nechtěla. Prý staré domy nemá ráda! V domku bylo smutno, z venčí i uvnitř pomalu chátral a jeho majitel s ním...

Až jednou se rozhodl, že ho částečně pronajme. Našel si rodinu s dětmi, které se líbil a ráda mu pomohla jej opravit. 

Dnes jsem šla zase kolem a nestačila se divit. Všechen nepořádek uklizen, venku čerstvě pokosená tráva, na pařízkách byly oranžové dýně různých velikostí i tvarů, květinová zahrádka kvetla překrásnými barvami. Větrník ve tvaru sluníčka se točil, jako o život. Srdce zaplesalo. Pes přecházel sem a tam a bylo vidět, že je tentokrát nadmíru spokojený. 

Z domu vyběhly děti a bylo hned všude kolem plno smíchu. Když jsem míjela siluetu domu, ještě jsem si stačila všimnout, že okna byla vyzdobena podzimními výkresy dětí, díky nimž se dům proměnil jako mávnutím kouzelného proutku v galerii s pozitivním nábojem. 

Čas změny? Co všechno dokáže síla rodiny!