Mít svůj SEN

Už od malička jsem měla takový sen. Procházím se po molu, mám krásné šaty, rozevláté vlasy a na všechny se usmívám. Hraje příjemná hudba a v srdcích diváků probouzím jejich dávné touhy a přání.

Krása nás proměňuje, ožívají vzpomínky na první lásky, první střevíčky do tanečních, slyšíte písničku svého mládí.

Dnes to není SEN. Je to skutečné a já jsem ještě trochu rozechvělá, když vstupuji do neznáma svého nového života.

Možná, že neuvidím  večer ve svých vlasech zlatou korunku. Stejně se ale, svého snu, jen tak nevzdám.

Vždyť co je důležitější, než dělat práci, která vás baví a naplňuje?

Než dotknout se svých snů, nadějí a přání. Být sám sebou, šťastný a zářící.

Žít svůj příběh a být tím, kdo svítí druhým na cestu. Pomáhat si vzpomenout, kým všichni ve skutečnosti jsme.

Zářivou hvězdou.

Jen si ji každý musí snést z nebe SÁM.

Věnováno :  modelce Editce a všem snílkům