Pohlaď mne

„Hlaď mne,“ zašeptal. „Víc, ještě víc. Dotýkej se mne, prosím." Jeho tělo hořelo touhou. "Buď tu jenom pro mne."

Ani nevěděl, co všechno jí v euforii napovídal. Najednou ztratil hlavu. Tolik ji chtěl, tolik po ní zatoužil a náhle, ne, ne, prosím ne! Odtáhl se.

Něco se v něm zlomilo, ochromil jej divný pocit.  Prostě to nemohl udělat. Ještě ne.

Ještě je příliš brzy a on je v nitru tak zraněný.

Tak moc se na ni těšil, znal ji jako dívku, vždycky se mu líbila. Byla jako víla, éterická bytost s hlavou v oblacích, očima dokořán a pusu od ucha k uchu. To byla ona.

Jeho dřívější láska. Jenže jen platonická. Pak se oženil, měl děti a docela na ni zapomněl.

Až nedávno. Asi rok po smrti své ženy, si opět vzpomněl. Jakoby by vzpomínka zahřála duši. Byl zlomený, zoufalý. Děti měly najednou jen otce a on všechny starosti o rodinu. Podnikal a nevěděl, co dříve.  Měl pocit, že by jim teď měl vynahradit i matku. Svůj osobní život se ztratil s milovanou ženou. On sám jakoby nebyl.

Až jednou, potkal znovu tu dívku z mládí.

A ona je teď u něj a on, jakoby se znovu narodil.

Jenže nic už není jako dřív, ano pocítil k ní znovu ten známý,nádherný cit, ale …

Jakoby nešlo navázat na minulost. Nemohl se zbavit myšlenky na svou ženu.

Vstal, šel k oknu a rozhrnul záclonu. Vlahý vzduch vstoupil do místnosti.

„Omlouvám se, Kristýnko, s tebou to holka, nemá nic společného, to mi věř.

Jsi úžasná, hladíš jako pírko, jako vánek, jsi jako něžná řeka…

To já mám problém. Není to tak jednoduché, promiň.

Než se vyléčí srdce, pokud to vůbec někdy dokážu, to asi chvíli trvá, vidˇ?"

Podívala se na něj s vděčností a se soucitem. „Já ti rozumím Pavle, asi tak trochu vím, jak ti je.

Já také musím začít zase od začátku a ještě se na to úplně necítím.

Vůbec se nezlobím. Víš co, budeme si jen tak povídat, co říkáš? A já tě bude jen tak malinko, docela maličko hladit. Uděláme si kouzelný večer, jen doteky na věky. Takové, co neublíží.

Jen se tak lehce uvolni a důvěřuj mi.

Pojď ke mně, zavři oči a řekni mi, co máš rád. Co si dovolíš dát..."