Malé děti jsou krásné, ale velmi křehká stvoření. Musíme s ními opatrně, aby se v nich to něco křehkého nerozbilo, nezničilo... (Pak by mohly být i kruté). Aby neztratily důvěru v nás dospělé. Není nic krásnějšího než jiskřička v očích dítěte - jeho radost, nevinnost a důvěřivost.

Ty byly původně v každém z nás. Zachovejme si ty dětské pocity co nejdél e- nenechme si je vzít. Díky, paní Evo...

mnozí si své vnitřní dítě dokáží udržet v nitru po celý život-bohužel společnost a životní zkušenosti se z nás tu bezprostřednost a důvěru v dobro snaží systematicky ničit-nedejme se

Přesně tak Libuško! Hezká myšlenka.

Jak mít rád postižené dítě, neoplývající krásou a roztomilostí???

Láska by se takto neptala. Zamilovat se a milovat, to je rozdíl,ne?

Dítě je opravdu zázrak - kde nic tu nic a najednou hop ... Zjistil jsem, že pojednou od pravého kotníku, mne něco zachvacuje ! (Skutečně !), Jako by tím novým životem človíčka mi naskočilo, že asi již nebude vhodné rokovat po krčmách a juchat. Jakýsi pocit, opravdu do té doby nepoznaný. Zřejmě jakési vložené geny, že jsou v kotníku, to jsem pravda - nevěděl ! ... (Pak mne zachvátil ten druhý - zase dcera, víc kotníků už nemám konec plození !) ...

Příznačné. Skvělé

Mile...diky...my jsme to prozili 3x a ted znovu s nasi prvni vnuckou.

Krásné, děkuji George.

Vsechny male deti jsou krasne. Dokonce i ty trochu vetsi. Bohuzel se to nekdy s vekem zmeni.

Staci rozhlednout se kolem sebe.

Hezky řečeno

Krásně napsané děkuji.

Také děkuji, Davide.