Pochopení a tolerance musí přijít z obou stran. Jinak se stane, že budete stále jenom: chápat, chápat a chápat. A celý život prožijete v "chápání" jeho nálad a nenálad. Nebudete žít svůj život, budete žít jeho život a trápit se, jestli jste to nebyla vy, kdo mu řekl slovo, které mu mohlo ublížit. A tak se bude neustále omlouvat.

Člověk se nedokáže tak rychle změnit. Musí o to sám usilovat, a on se nesnaží. Budete ho strkat a postrkovat: tak vidíš, už jsi maličko lepší a kdyby ses ještě trochu snažil... Ne, utečte co nejdříve.

Tohle není můj příběh. Ale nějak se všechny příběhy někde protínají.

Děkuji.

Konkrétním příběhem navazujete na svůj dnešní první článek, Evi. Tahle zranění se léčí jen velmi těžko...

Opravdu, jako pokračování... Jako by život věděl a něco říkal...