Odosobnění (báseň)

Vyhnala jsem city, tak se chráním

před dalším zklamáním.

Moje srdce ztvrdlo, i moje tvář,

z očí mi odešla veškerá zář.

Místo mě stojí tu nádoba prázdná,

emoce žádné, láska žádná.

Asi přesné.

Evo, Evo, vy mi opět čtete myšlenky. Před chvílí jsem vstala a náhodně jsem otevřela svůj sešit, a tam jsem měla svoji takovou starou básničku, mohla by se nazvat: připravuji se na odosobnění, nechce se mi, ale je to nutné, jedině tak mohu přežít. Budu štˇastna, kdoví? Může být depersonalizovaný člověk štˇastný?

A nyní čtu váš blog,

O tom je jeden film. On nedokáže být šťastný. Měl by se vrátit do místa, kdy ještě šťastný byl a odtud začít. Ivi, asi mne to taky čeká. Co píšete. Děkuji. "Ve válce" se s tím asi musí počítat. Snad to nepotrvá věčně. Ale už pokrok je, vědět o tom a nehroutit se.