„Je hezké mít psa?“, zeptala se dívenka jedné paní, která venčila pejska. „Hezké? Copak nevidíte, že mne neposlouchá? Dělá si, co chce, musím s ním chodit ven a vůbec. Proč se ptáte?“
„Mám ráda pejsky a moc bych chtěla takového kamaráda. Říkám si, jestli bych na něj měla dost času." „Jó, holčičko, to si musíš dobře rozmyslet. To není žádná legrace, takový pes. Viď Karle, co je s ním starostí…“
Dívenka se usmála. „A když ho milujete?"
Paní jen pokrčila rameny. Jejímu čtyřnohému kamarádovi se nechtělo domů. „Jak se jen ta holka, může takhle ptát," bylo ještě slyšet, když odcházela…
Slečně však pejsek nešel stále z hlavy, nemohla na něj přestat myslet.
U rybníka potkala pána s vlčákem. Zeptám se ho, jak on je šťastný se svým přítelem.
Chvíli je pozorovala, pán i pes si hráli, dováděli a nemohli přestat. Tady je opravdová láska, pomyslela si.
„Chcete si ho pohladit“?, optal se pán, když viděl zájem a příjemný úsměv.
„Máte ráda psy, že? Hned jsem to poznal. Tohle je Sebastián a ty se jmenuješ?"
„Já jsem Alenka a mám na vás otázku. Mohl byste mi prosím říci, jaké to je, mít psa?“
"Jé. Alenko, to je milé. Tohle je už můj třetí pejsek. Vždycky jsem měl malé, ale teď mám velkého a je moc hodný. Od první chvíle, co jsme se potkali, jsme se oba dva do sebe zamilovali.
To, co spolu prožíváme, je to nejhezčí, co jsem v životě zažil. Víš, holka, lidé tě někdy zradí, ale to pes nikdy.
Když tě uzná za svého pána, budete kamarádi do konce života. Tolik se spřátelíte, že tvůj život dostane úplně jinou příchuť. Řeknu ti jedno tajemství. Jestli chceš být v životě šťastná, pořiď si psa.
Dostaneš tolik lásky, o které se ti ani nezdálo. To mi věř.
On tě nikdy neopustí. Uvidíš.“
Pak pohlédl na hodiny a omluvil se, že už musí jít. Alenka jim zamávala a utíkala domů.
Měla pejska v mysli a prožila s ním krásné odpoledne.
S láskou jde všechno mnohem snáz, pomyslela si a po opravdovém příteli zatoužila ještě víc, než dřív.
