Umění naslouchat
Je zvláštní, že události na konci roku skončily změnou v práci i v rodině. Najednou neměla pevnou půdu pod nohama.
Zavolala Dance, ale ta, jakoby jí vůbec nevnímala. Mluvila jen o sobě, nepustila Hanku ke slovu.
Po několika minutách hovor s kamarádkou ukončila. Na její otázky nebyl prostor. A možná ani čas.
Danka mluvila a mluvila, ale v podstatě nic neřekla. Hana přemýšlela, proč. Proč vlastně tolik mluvíme, když si tak málo řekneme. Když neposloucháme, co nám ten druhý chce povědět…
Pak zavolala Janě. „Mám problém, mohu ho s tebou během chviličky probrat, prosím?“
„Problémy jsou od toho, aby se řešily“, uslyšela známou větu. Poté vyslechla příval slov, který v srdci neodpovídal. Jakoby cítila prázdnotu.
„Proč?“ Ptala se v duchu Hanka. Pak si vzala čepici, rukavice, nejteplejší kabát a obešla pár obchodů.
Snad bude lepší nálada. Podívala se prodavačce do očí. Ta se dívala jakoby do prázdna a myslím, by raději byla úplně někde jinde. Komunikace vázla a omezila se jen na strohé jednání.
Z obchůdku se vracela alespoň s veselou sukýnkou, která jí moc slušela. Přemýšlela, s jakým kouskem svetříku ji sladí a šla na schůzku okolo bytu.
Majitel na ni už čekal. Překvapilo ji, že v montérkách. Dokončoval úpravy v bytě. „Ještě moc práce“, prohlásil suše. Nemám moc času. „Jó, vy byste chtěla víc metrů? A máte na to?“
„Přeji si byt, který mne bude inspirovat“, prohlásila a věděla, že pohled do vnitrobloku to určitě nedokáže. Milovala stromy a sluneční paprsky, atypický interiér, který láká svým prostorem.
Kdyby takový našla, byla by šťastná. Duše by měla klid. A ona konečně domov.
Odcházela tichou večerní ulicí a vločky sněhu ji padaly za límec. Rozkošně posedávaly na dlouhých kučeravých vlasech. Třpytily se na řasách a ona si najednou připadala jako sněhová královna.
Ještě se na chvíli zastavila a otočila k domu, kde kdysi bydlela. „Tak tady to nebude. Už ne", povzdechla si.
Zatoužila po nových přátelích, jako nikdy.
Zatoužila po opravdové komunikaci.
Po lidech, kteří cítí celým srdcem, vnímají druhé a ctí jejich potřeby.
Po lidech, kteří dobře znají sami sebe a druzí jim nejsou lhostejní.
Eva Sádecká
Hlídej lásku
U brány stojím, tvé světlo hlídám. Já věrně střežím tvou duši, má milá. Našlapuj opatrně, létej obezřetně, ať si nepolámeš křídla...
Eva Sádecká
Pro radost
Jiný život, jiné činy? Jaký příběh nyní vyprávíš? Díváš se často do své duše? O čem stále tajně sníš?
Eva Sádecká
Hýčkej se
Jde se lenošit? Povinně? To si dám líbit. Potěšení duši slíbit. Je čas. Objevit zase to hezké v nás...
Eva Sádecká
Jahodový medvídek
Ten se má! Voní jako letní den, zkrátka pohoda. Jahodový medvídek čeká na děti. Zaslouží si odměnu, ten, kdo jej vytvořil.
Eva Sádecká
Hravé kapky
Z nebe padají stříbrné kapičky, už jsem mokrý celičký. Procházka mne zmáhá, studí mne tlapičky! Ouha...
Eva Sádecká
Pohoda
Pojďte dál, už na vás čekáme. S dobrou náladou vás rádi přivítáme. Máme stejnou myšlenku? Sluníčko si užít venku?
Eva Sádecká
Blízkost
Nevzdalujeme se příliš, když hledáme vně sebe? O co usilujeme? Může nám někdo dát to, co chceme? Víme vlastně, co potřebujeme?
Eva Sádecká
Pošta pro tebe
Jeden dílek v rodině chybí? Celý život si jej přejeme najít? Podvědomě tušíme, že existuje, protože nám neuvěřitelně schází?
Eva Sádecká
Studánková lesní víla
Hlídá kapky deště. Prší? Volá - ještě, ještě! Chrání vodu, studánku, příroda se halí do spánku? Sluníčko jí líbá na čelo. To aby jí to slušelo...
Eva Sádecká
Návrat
Toulal jsem se po zasněžených stráních, může za to život asi sám. Že všechno, co jsem s léty nabyl, se poztrácelo bůhvíkam...
Eva Sádecká
Zrození motýla
Co se stane s housenkou, když se zakuklí? Ani se neptej, je to její konec. Pro motýla však nový začátek...
Eva Sádecká
Platonická láska
Spí jako poupě, netušená, neprojevená. Ještě nezná svůj pravý potenciál. Poupě v růži, samet v hrubé kůži. Ještě nenadešel její čas...
Eva Sádecká
Upřímná láska
Laskavé přátelství? Z hloubky bytosti vztahují se ruce. Srdce chce sloužit srdci? Zní to jednoduše.
Eva Sádecká
Nezkrotná láska?
Bouřlivá, šílená, posedlá, bláznivá? Horká, jak láva? Čas pozná drama. Do jámy lvové padají sami? Poprvé a naposledy?
Eva Sádecká
Probudím se, usmívám se
Jsem u maminky, co mi chybí? Sluníčko mi pohádku poví. Stačí mi tak málo, náruč doteků, za chvíli se zase schovám pod deku!
Eva Sádecká
Chlebíček na cestu
Ten je vážně milý. Kdopak měl dlouhou chvíli? Nebo jen tak z recese? Nápad vždycky najde se. Z lásky pečený?
Eva Sádecká
Milý osude
Dnes se mi zdál zvláštní sen, mám pocit, že nejdu s tebou, osude. Možná můj sen je jinačí, na co tvá křídla nestačí?
Eva Sádecká
Otevři oči
Dívenko bosá, ještě to studí, v trávě je rosa? Nevadí, světlo tě zachrání. To, které skrýváš, ne není to mámení.
Eva Sádecká
Přístav snů
Blízký, či vzdálený? Je blíž, než se domníváš. Dlouho si jej vysníváš. Co pro něj právě teď uděláš?
Eva Sádecká
Písnička
Vypráví svůj příběh. Tohle jsme my. Náš život se všemi dary od jara do zimy. I uprostřed cesty chceš zpívat a nadšeně se dívat. Neptát se - Jsme to pořád my?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1520
- Celková karma 2,12
- Průměrná čtenost 230x
www.evasadecka.cz,eva.sadecka@post.cz
knížky pro radost, písničky s kytarou, poetické večery, pohádky pro děti