Hanka chtěla od Dany poradit. Slyšet její názor. Nebyla si jistá jednou věcí. Jak teď bude žít dál? Jak to všechno zvládne?
Je zvláštní, že události na konci roku skončily změnou v práci i v rodině. Najednou neměla pevnou půdu pod nohama.
Zavolala Dance, ale ta, jakoby jí vůbec nevnímala. Mluvila jen o sobě, nepustila Hanku ke slovu.
Po několika minutách hovor s kamarádkou ukončila. Na její otázky nebyl prostor. A možná ani čas.
Danka mluvila a mluvila, ale v podstatě nic neřekla. Hana přemýšlela, proč. Proč vlastně tolik mluvíme, když si tak málo řekneme. Když neposloucháme, co nám ten druhý chce povědět…
Pak zavolala Janě. „Mám problém, mohu ho s tebou během chviličky probrat, prosím?“
„Problémy jsou od toho, aby se řešily“, uslyšela známou větu. Poté vyslechla příval slov, který v srdci neodpovídal. Jakoby cítila prázdnotu.
„Proč?“ Ptala se v duchu Hanka. Pak si vzala čepici, rukavice, nejteplejší kabát a obešla pár obchodů.
Snad bude lepší nálada. Podívala se prodavačce do očí. Ta se dívala jakoby do prázdna a myslím, by raději byla úplně někde jinde. Komunikace vázla a omezila se jen na strohé jednání.
Z obchůdku se vracela alespoň s veselou sukýnkou, která jí moc slušela. Přemýšlela, s jakým kouskem svetříku ji sladí a šla na schůzku okolo bytu.
Majitel na ni už čekal. Překvapilo ji, že v montérkách. Dokončoval úpravy v bytě. „Ještě moc práce“, prohlásil suše. Nemám moc času. „Jó, vy byste chtěla víc metrů? A máte na to?“
„Přeji si byt, který mne bude inspirovat“, prohlásila a věděla, že pohled do vnitrobloku to určitě nedokáže. Milovala stromy a sluneční paprsky, atypický interiér, který láká svým prostorem.
Kdyby takový našla, byla by šťastná. Duše by měla klid. A ona konečně domov.
Odcházela tichou večerní ulicí a vločky sněhu ji padaly za límec. Rozkošně posedávaly na dlouhých kučeravých vlasech. Třpytily se na řasách a ona si najednou připadala jako sněhová královna.
Ještě se na chvíli zastavila a otočila k domu, kde kdysi bydlela. „Tak tady to nebude. Už ne", povzdechla si.
Zatoužila po nových přátelích, jako nikdy.
Zatoužila po opravdové komunikaci.
Po lidech, kteří cítí celým srdcem, vnímají druhé a ctí jejich potřeby.
Po lidech, kteří dobře znají sami sebe a druzí jim nejsou lhostejní.
