Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pohlaď mne

27. 01. 2017 19:18:26
„Hlaď mne,“ zašeptal. „Víc, ještě víc. Dotýkej se mne, prosím." Jeho tělo hořelo touhou. "Buď tu jenom pro mne."

Ani nevěděl, co všechno jí v euforii napovídal. Najednou ztratil hlavu. Tolik ji chtěl, tolik po ní zatoužil a náhle, ne, ne, prosím ne! Odtáhl se.

Něco se v něm zlomilo, ochromil jej divný pocit. Prostě to nemohl udělat. Ještě ne.

Ještě je příliš brzy a on je v nitru tak zraněný.

Tak moc se na ni těšil, znal ji jako dívku, vždycky se mu líbila. Byla jako víla, éterická bytost s hlavou v oblacích, očima dokořán a pusu od ucha k uchu. To byla ona.

Jeho dřívější láska. Jenže jen platonická. Pak se oženil, měl děti a docela na ni zapomněl.

Až nedávno. Asi rok po smrti své ženy, si opět vzpomněl. Jakoby by vzpomínka zahřála duši. Byl zlomený, zoufalý. Děti měly najednou jen otce a on všechny starosti o rodinu. Podnikal a nevěděl, co dříve. Měl pocit, že by jim teď měl vynahradit i matku. Svůj osobní život se ztratil s milovanou ženou. On sám jakoby nebyl.

Až jednou, potkal znovu tu dívku z mládí.

A ona je teď u něj a on, jakoby se znovu narodil.

Jenže nic už není jako dřív, ano pocítil k ní znovu ten známý,nádherný cit, ale ...

Jakoby nešlo navázat na minulost. Nemohl se zbavit myšlenky na svou ženu.

Vstal, šel k oknu a rozhrnul záclonu. Vlahý vzduch vstoupil do místnosti.

„Omlouvám se, Kristýnko, s tebou to holka, nemá nic společného, to mi věř.

Jsi úžasná, hladíš jako pírko, jako vánek, jsi jako něžná řeka...

To já mám problém. Není to tak jednoduché, promiň.

Než se vyléčí srdce, pokud to vůbec někdy dokážu, to asi chvíli trvá, vidˇ?"

Podívala se na něj s vděčností a se soucitem. „Já ti rozumím Pavle, asi tak trochu vím, jak ti je.

Já také musím začít zase od začátku a ještě se na to úplně necítím.

Vůbec se nezlobím. Víš co, budeme si jen tak povídat, co říkáš? A já tě bude jen tak malinko, docela maličko hladit. Uděláme si kouzelný večer, jen doteky na věky. Takové, co neublíží.

Jen se tak lehce uvolni a důvěřuj mi.

Pojď ke mně, zavři oči a řekni mi, co máš rád. Co si dovolíš dát..."

Autor: Eva Sádecká | pátek 27.1.2017 19:18 | karma článku: 7.69 | přečteno: 390x

Další články blogera

Eva Sádecká

Zralá žena

Možná má v sobě více něhy, sílu, co roste poznáním. Sladkost citu a doušek víry, že vše pramení jenom z ní.

7.10.2017 v 23:54 | Karma článku: 14.94 | Přečteno: 605 | Diskuse

Eva Sádecká

Jsem s tebou

Když smutky překryjí den, když skončí tvůj velký sen, když ruce zas prázdné máš, jsem s tebou, tak smutky smaž.

7.10.2017 v 22:50 | Karma článku: 7.27 | Přečteno: 175 | Diskuse

Eva Sádecká

Radost jako dar?

Co udělat každý den pro svou radost, když pro každého znamená něco jiného? To víme, nejspíše sami, jaká je ta naše. Skrytá, tichá, bouřlivá, neutuchající, osvobozující, pulsující? Nadšená, milující, zářící? A jak vlastně vzniká?

21.9.2017 v 21:43 | Karma článku: 6.40 | Přečteno: 116 | Diskuse

Eva Sádecká

Zamiluj se do života!

Když jsme zamilovaní, vadí nám něco na partnerovi? Ne, je perfektní, dokonalý. Je báječný, úžasný. Pořád o něm mluvíme, je tak zajímavý! Jsme jím opojeni, okouzleni, očarováni. Dokážeme na něj neustále myslet a těšit se.

20.9.2017 v 23:53 | Karma článku: 8.36 | Přečteno: 241 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Petr Omelka

O zakopaných Němcích, chytání syslů a vstupu do KSČ

Byla to taková krásná pozdně letní neděle, provoněná začínajícím podzimem. Čas burčáku a zvláštních setkání.

16.10.2017 v 20:53 | Karma článku: 13.34 | Přečteno: 314 | Diskuse

Pavel Vrba

Byl jsem dneska poctěn, když jsem tu vobálku vobržel.

A hnedle se cejtím takovej důležitej a chtěnej. Nestává se mi to často, maximálně jedenkrát za 4 roky. A taková vobálka, ta v sobě ukrejvá zajímavý věci. K pobavení, k pláči i znechucení. Když ji totiž votevřu, nestačím se divit.

16.10.2017 v 18:12 | Karma článku: 20.12 | Přečteno: 491 | Diskuse

Vladimír Aim

Tohle máme volit

Již v pondělí se všichni budeme držet za hlavy a naříkat, koho jsme si to zvolili, a bude nám jasné, že tlupa právě zvolených není schopna zodpovědně rozhodovat vůbec o ničem.

16.10.2017 v 17:35 | Karma článku: 11.44 | Přečteno: 572 | Diskuse

Martin Faltýn

Volební guláš a koblihy už nestačí. Je třeba přidat!

Každý se rád občas nechá překvapit něčím neobvyklým, novým, zajímavým... někdy i neotřelým. A to i ve volbách. A tak je guláš nahrazen koblihami, druhdy se jezdilo "Zemákem"... Občas to ale přestřelí.

16.10.2017 v 17:20 | Karma článku: 7.28 | Přečteno: 251 | Diskuse

Jana Slaninová

Lotr intelektuál

Pohádky jsou něco, co nás provází od dětství. Holky chtějí být princezny nebo Popelky, kluci rytíři nebo lapkové. A s některými jejich touhy rostou.

16.10.2017 v 9:33 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 400 | Diskuse
Počet článků 281 Celková karma 9.77 Průměrná čtenost 380

Na štěstí nečekej, už tady je. Tak dlouho čekalo jen na Tebe.

www.evasadecka.cz

knížky pro radost, písničky s kytarou, poetické večery

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.