Radost jako dar?

Co udělat každý den pro svou radost, když pro každého znamená něco jiného? To víme, nejspíše sami, jaká je ta naše. Skrytá, tichá, bouřlivá, neutuchající, osvobozující, pulsující? Nadšená, milující, zářící? A jak vlastně vzniká? 

Musíme pro ni něco udělat? Musíme se hodně snažit? Nebo k nám přichází jako odměna? Představuji si ji jako dobrou vílu, laskavou, ochotnou ke změně, vitální, aktivní, zdravě bojovnou. Hrdou a statečnou. Oslňující, ale ne díky vnějším okolnostem, ale pochopením, smířením, přijetím toho, co momentálně je.

Vděčnou za každý krůček vpřed i za chvíli ticha, kdy se zdánlivě nic moc neděje, ale postupně se ve vás  rodí nový člověk. Takový, který odolá náporu negativity, jde si za svým, stojí za sebou a nesoupeří. 

Odevzdává se vyšší síle a nelpí na výsledku, nechá to příjemné k sobě přijít, kouzlí úsměvem.

 Dobře ví, že přes všechna protivenství, jednoho dne najde ve svém srdci klid. Až opustí veškeré lpění, představy, jak by měl život podle něj vypadat. Jak by se měli ostatní chovat. Jak by měl správně žít.

Cítění bytí je stav, kdy víte, co dělat. Přesně víte, co říct a je vám přitom dobře. Jste v souladu sami se sebou a chováte se přirozeně, nenuceně, spontánně. 

Máte radost z každé chvíle, šťastné i méně šťastné. Jste si vědomi toho, že se už nikdy nezopakuje a je jedinečná v každém okamžiku.

Mít rád, být tu rád, radostně dávat, s radostí vše přijímat.