Zralá žena

Možná má v sobě více něhy, sílu, co roste poznáním. Sladkost citu a doušek víry, že vše pramení jenom z ní. 

Hloubku, co slzy vybrázdily a nadhled, který dává klid. Možná, že teď ví víc a tuší, jak svůj život oživit.

Možná, že našla ve svém daru to, co má druhým odevzdat, možná, že našla nové štěstí, že ne každý ji smí milovat. 

Možná, že našla v sobě více, než druhý dokázal jí dát, nečeká vděčnost, ani lásku tam, kde nikdy nelze brát. 

Už ví, že zralost neměří se věkem a vrásky nejsou na posměch, v každé je život psaný léty, až nám to někdy bere dech.

V očích má všechno, co prožila, pohledem míří do dáli, chce ještě zažít náruč něhy a úsměvem se prozradí.