Tikot hodin

17. 12. 2017 22:54:52
To ticho bylo k zalknutí. Mám rád klid, ale tenhle byl jiný. Cítil jsem náhle obrovskou prázdnotu. Poslední přítelkyně odešla. Mojí vinou, jako vždycky. A nebo ne?

Poslední dobou nad tím přemýšlím, ale pořád nevím, proč bych měl měnit svůj navyklý život. Léta si jedu svou lajnu a přesto nejede vlak. Kdo chce být se mnou, to musí respektovat.

Jeden čas jsem byl velmi úspěšný podnikatel. Dařilo se mi. Všechno šlo lehce, jakoby samo.

Stavba domu, úprava zahrady, bazén. Život jako z obrázku. Žena měla všechno. Alespoň jsem si to myslel. Dnes vím, že jí něco přece jen moc chybělo. Jinak by mi po dvaceti letech neřekla sbohem.

Můj nalajnovaný život se během jednoho dne sesypal jak domeček z karet. Všechno pro mne ztratilo smysl. Byl jsem sám.

Slyšel jsem najednou jen tikot hodin, i srdce se bolestí málem zastavilo. Znáte ten pocit?

Jsem mistr v práci, ale vztahové věci moc neřeším. Šlo to dlouho tak nějak mimo mne. Všechno bylo v pořádku, rodina fungovala. Žena byla na vše doma sama.

Jak málo jsme si povídali, jak málo byla naše rodina pohromadě? Kolik šťastných chvilek, jen takových obyčejných, které prožívají mí kamarádi, jsem skutečně zažil?

Kolik mi jich uteklo mezi prsty?

Žena je s novým mužem šťastná. Myslel jsem si, že to bude jen chvilkové, ale oni jsou zamilovaní už šest let. Když tam přijdu, to je samé miláčku, sem, miláčku tam.

Takhle jsem s ní nikdy nemluvil. Říkal jsem si, že city jsou činy. To, co dokážu vydělat pro rodinu.

Vše jsem musel mít perfektní, dokonalé. Tak jak chci já. Vše se točilo kolem mne, došlo mi, že jsem byl sobec.

Nový muž má jiné priority, není přísný, je to maximální pohodář a žena vedle něj úplně rozkvetla. To jsem dosud nerozdýchal.

Jak někdo dokáže žít úplně jinak než já, svobodněji. Naplno. S úsměvem a bez starostí.

Vím, že něco v životě dělám špatně, ale nevím, co s tím. Jak nemít obavy? Jak důvěřovat? Jak naložit se zbytkem života?

Dokážu se ještě ve svém věku přinutit ke změně a žít to, co bych skutečně chtěl?

Autor: Eva Sádecká | neděle 17.12.2017 22:54 | karma článku: 8.68 | přečteno: 183x

Další články blogera

Eva Sádecká

Pacient

Připadám si jako anonymní nepřítel lékařů. Nikdo o mne nic neví, domnívá se z lékařské zprávy a v rychlosti dnešních prováděných výkonů se stydím, že tu musím být.

11.10.2018 v 15:08 | Karma článku: 11.50 | Přečteno: 633 | Diskuse

Eva Sádecká

Zítřek nám nikdo neslíbil

Máme pocit, že budeme žít věčně. Když je nám třicet, tak to tak vypadá. Dokonalá postava, tvář bez vrásek, vlasy do půl pasu, bezva kariéra, hodně úsměvů a kamarádů. Svět je náš.

21.9.2018 v 10:32 | Karma článku: 10.91 | Přečteno: 425 | Diskuse

Eva Sádecká

Single ponožky jsou cool!

Právě jsem přečetla inspirativní blog, jak vyhrát nekonečný boj nad ztracenými ponožkami v pračce...

12.9.2018 v 12:06 | Karma článku: 11.32 | Přečteno: 476 | Diskuse

Eva Sádecká

Štěstí bez příčiny

V srdci jsou dvě polarity. Strach, nebo láska. A od toho se vše odvíjí. Co se právě rozhodnu prožívat, budu mít. Strach má velké oči. Zprvu si toho člověk ani nevšimne. Ale postupně se mění v něco, čeho se bojí.

26.8.2018 v 11:45 | Karma článku: 8.61 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Olga Pavlíková

Žije ještě junior nebo je jen na drogách?

Investigativcům Slonková + Kubík se již nepodařilo zkontaktovat juniora. Obávám se o jeho zdraví, dokonce se obávám o jeho život.

17.11.2018 v 23:44 | Karma článku: 11.10 | Přečteno: 269 | Diskuse

Jakub Beznoska

Pamětní kytice v koši..

Hodit pamětní kytici do koše je sprosté plivnutí do tváře všem obětem 17. listopadu 1939 a 1989. Jedním slovem ubohost.

17.11.2018 v 19:42 | Karma článku: 36.94 | Přečteno: 854 | Diskuse

Pavel Hewlit

Posváteční kocovina a alergie na pyl

Probíhá svátek (už je skoro pryč), a ještě než začne vánoční blázinec na plné kouličky, musíme se vypořádat s kocovinou, jaká po svátku zbyla.

17.11.2018 v 19:11 | Karma článku: 14.45 | Přečteno: 192 | Diskuse

Jitka Štanclová

Smažka

Na tu rodinnou oslavu na Moravě se hrozně těšil. Vážil na ni dlouhou cestu až ze samého cípu západních Čech.

17.11.2018 v 18:40 | Karma článku: 18.55 | Přečteno: 504 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Placka

Dneska je nosíme. Dneska nosíme nálepky, především nálepky. A placky nosíme se vším možným. I já je nosím. Ta moje první nebyla ta se smajlíkovým O v názvu občanského fóra. Ta moje politickoobčanská první byla mnohem později.

17.11.2018 v 17:49 | Karma článku: 15.13 | Přečteno: 228 | Diskuse
Počet článků 300 Celková karma 11.24 Průměrná čtenost 392

Na štěstí nečekej, už tady je. Tak dlouho čekalo jen na Tebe.

www.evasadecka.cz

knížky pro radost, písničky s kytarou, poetické večery, pohádky pro děti

 

Najdete na iDNES.cz