Láska duše

Tohle bylo milování, zašeptal. V jednom rytmu, v jednom dechu, v jedné chvíli. Jako dva motýli. Hra těl, světelná záře. Výbuch energie, splynutí s vesmírem. A pak obrovské ticho.

Leželi nehybně, jemně se dotýkali jeden druhého. V jejich dechu odpočíval bůh. Krása a ticho. Celý svět splynul v jedno. Veliké nic a všechno. 

Díval se, jak oddechuje, jak je šťastná. Lampička ozářila její tvář. Oči plné lásky, něhy, tajemství. Kdo ví, co všechno se odehrává v ženské duši. 

Pohladil ji, uviděl úsměv kočky, která miluje hravost a jemnost. Touží po dotecích, které probouzí vášeň i něhu. Lásku. 

Poprvé vnímal ženu jinak, poprvé cítil každý záchvěv duše. Nekonečný proud energie, brnění v konečcích prstů, mráz i žár, plaminek v očích i v srdci.

Dívala se odevzdaně na něj a přála si, aby to nikdy neskončilo. Ať tahle chvíle přetrvá. Navěky. 

Trošku vzdychla, protáhla se, uvolnila a pohled do ohně v krbu rozpoutal znovu její vášeň. 

Pak už nevnímali nic, jen sebe sama. Láska vábila a sváděla, hrála si s jejich těly, dováděla, smála se a plakala, roztála a rozpustila se v gejzír světelné energie.

Pak znovu zavládlo ticho. Hlazení mezi polibky. Vděčnost. Neskrývaný obdiv. Souznění duší.

V tělech doznívala radost, rozkoš, slastný pocit důvěry.

Poznali příchuť lásky, co dává křídla, ne okovy.