Cti rozum svůj

To je jen taková legrace. Myslím název. Už dlouho jsem plula na obláčku emocí. Jenže pozor. Víte, kam plujete? Jak vysoko letíte? Jak hluboko padáte?

Sny nás varují, okolnosti zhoršují či naoko významně zlepšují naši situaci. Naproti tomu rozum nám říká: Opatrně s tou fantazií, zvýšenou citlivostí a přehnaným prožíváním. Buď na zemi!

A tak se zase snesete dolů, oprášíte křídla, ale dole se vám moc nelíbí. Zatoužíte jako Fénix povstat z popela.

A než se nadějete, křídla dorostou, rány se zahojí a tělo zocelí.

Když chcete.

Najednou uvidíte, že kamarád Rozum by měl jít s city tak nějak ruku v ruce a Vůle by měla být jejich dobrou průvodkyní.

Pak už by nemělo vaším snům stát nic v cestě.

Někde v minulosti jsem ztratila ambici něco dokázat. Myslela jsem, že je to špatná motivace.

Možná jen záleží, jak ji pojmenujeme.

Naše štěstí nespočívá v tom, co dokážeme, ale kým se stáváme.

To je pravá ambice.

Kým se chceme stát?

Chceme být šťastnější, vést lepší život. Zabloudili jsme se v záplavě informací, tlaku okolí a strachu o přežití.Teď nevíme, kudy kam.

Zpátky ke svobodě, jednoduššímu životu, radosti a klidu.

Tou opravdou ambicí by měl být náš nový životní pocit. 

Vyrůst v krásnější bytost a vést mnohem příjemnější život.