Už jste měli dovolenou?

Dopadla podle vašich představ? Užili jste si ji naplno? Jste naplnění sluníčkem a skvělými zážitky? A jak teď prožíváte návrat do reality?

Za dvě hodiny odjíždím na dovolenou, upozorňuje pán v obchodě a vybírá na poslední chvíli oblečení, kufr a boty.

Jste muž činu, řekne obdivně prodavačka.

Ne, ne, zardí se pán. Muž spěchu.

Jak asi bude vypadat dovolená tohoto pána? Užije si ji, nebo bude ještě cestou přemýšlet, co ještě všechno nestihl? Dokážeme si naplánovat i klid a pohodu? 

Když jsem byla dítě školou povinné, jezdívala jsem k babičce na prázdniny. Nabrala jsem si na každý den jednu knihu, sbalila starou deku a byla šťastná.

A co se nestalo, po těch spoustě let?

Ten pocit je zpět.

V momentě, kdy si dovolenou beru spíše, než po dnech, po hodinách a času je stále méně, má pro mne mnohem větší cenu.

Zase začínám milovat čtení na trávě a úžasná kniha, sluníčko a rybníček na protilehlé ulici vám dokáže předat nesmírně cennou energii. 

A tak mne napadá, že dovolená nemusí být daleko, nemusí stát moc peněz, jen si ji prostě musíme dovolit prožít.

Otevřít se kouzelným okamžikům, užít si nádech a výdech bez stresu, v pohodě, beze spěchu.

Zajít třeba na masáž a oddat se naplno dotekům, vůním, jemné hudbě, zastavit mysl, která je neustále v poklusu.

Uvidět znovu tu dívku, která byla kdysi šťastná jen tak. Dokázala si život užívat a dospělé starosti ještě vůbec nevnímala.

Někdy si myslíme, že to bez starostí prostě nejde.  

Jenže starosti ještě nikdy nikomu neprospěly.

Je fajn věci řešit s humorem, klidem a nadhledem. Život je najednou lehčí a usměvavější.

Takovou minidovolenou můžeme prožívat každý den.

Jen si ji dovolit.