Tanec v podkroví

29. 09. 2019 13:16:50
Seznámili jsme se úplně náhodou, letmý dotek, když jsem dobíhal tramvaj. Kouzelný úsměv, který nepatřil mně , jen si ta žena na něco vzpomněla. Jenže já měl tak sladký pocit, jako když jsem v dětství dostal svého prvního medvídka.

Nějakým samozřejmým gestem jsem pokynul hlavou, usmál se a pozval novou paní na odpolední kávu.

Z kávového dýchánku byl najednou celý večer. Je zvláštní, co všechno jsem měli společného. Hudbu, literaturu, vášeň pro cestování, skákali jsme si navzájem do řeči a vždycky řekli to stejné slovo!

Wau!

Bylo to tak vzrušující. Přiznám se, že nádherně voněla. Taková ta třešnička na dortu jedné nádherné chvíle.

Najednou všechny tramvaje utichly, v kavárně jsme seděli jen my dva.

V pohodě, ozval se ospalý číšník, stejně tu musím ještě uklidit...

A tak proběhla další půlhodinka, z které už moc nevím, asi jsem nebyl úplně přítomen, jen jsem se tak koupal v očích, které byly neskutečně hluboké a tajemné.

Takže?

Loučení? Ale kdepak.

Bydlím tu kousek odsud, řekla potichu.

?????

Tak to je paráda, pomyslel jsem si, ale nedal jsem to příliš znát.

No, už bych musel domů taxíkem, prohodil jsem nenápadně.

A zase ten hluboký pohled. Jak jen někdo může mít tak krásné oči?

Než jsem se vzpamatoval, seděl jsem na romantické pohovce, v pokoji hrála podmanivá hudba. Skleničky cinkly místo pozdravu a já úplně oněměl.

Čekal jsem, že přijde ta scéna, jako z filmu, polibek, tanec, vášnivé milování.

Vstal jsem a řekl: Smím prosit?

Tajemná žena měla ohěň v krvi, cit pro rytmus a cítil jsem i neskutečnou něhu.

Poté, co jsem pocítil jiskřivý nádech erotična, trochu jsem zbrzdil.

Něco mi říkalo, ať té jemné duši neublížím.

Byla taková éterická, vznášela se v oblacích a její úsměv vypovídal, že je šťastná.

To je ta chvíle, šeptala mi do ucha, kdy nic nepotřebuješ.

Prožíval jsem to samé.

Protancovali jsme celou noc, povídali si, smáli se, byl jsem, po dlouhé době naprosto spokojený.

Byla tak neskutečně milá, až mne to dojalo.

Nemohl jsem pustit uzdu své vášni, zkrátka to nešlo.

Jen jsem ji lehounce políbil do vlasů a přidal květ, který ležel na stolku. Krajková růže.

Tak a teď by si každý myslel, že jsem blázen, který nevyužil příležitosti.

Skoro svítalo.

A ona pak odešla spát do svého pokoje. Nechala mne, ať si dělám, co chci.

Co myslíte, že se stalo?

Ne, nemohl bych tam usnout.

Nemohl bych ráno, té křehké víle říct, že rozjíždím nový projekt a na vztahy nemám v současné době vůbec pomyšlení.

A tak jsem lehounce otevřel dveře z podkroví a odešel jsem potichu do noci.

Nemohl jsem na ni dlouho přestat myslet.

Kdo vlastně byla ta žena?

To už se nikdy nedozvím.

Však její vůně, dotek vlasů, je se mnou stále, jako stín.

Autor: Eva Sádecká | neděle 29.9.2019 13:16 | karma článku: 9.54 | přečteno: 276x

Další články blogera

Eva Sádecká

Dobrý den

Je zvláštní, jak docela obyčejný pozdrav od neznámého člověka, dokáže rozjasnit den. Dobrý den, pro mne znamená - vnímám tě. Dobrý den, od srdce, je něco jako - jsem rád, že jsi tady.

20.9.2019 v 22:31 | Karma článku: 10.07 | Přečteno: 178 | Diskuse

Eva Sádecká

Zahrada snů

Nevím, komu patřila. Kouzelná zahrada, magické místo pro duši. Nemohla jsem z ní spustit oči. Něco mne k ní neuvěřitelně přitahovalo. Stála jsem jako omámená a nechtěla odejít.

13.9.2019 v 13:22 | Karma článku: 8.02 | Přečteno: 178 | Diskuse

Eva Sádecká

Co miluji

Vůni chleba, blízkost lidí, když ti druhý nezávidí. Přijetí a objetí, kdo se zeptá, co je ti? Úsměv, který světlem září, ten, co život doprovází. Miluji tanec, humor, veselí. Když je člověk sladký a ne kyselý.

5.9.2019 v 9:21 | Karma článku: 10.10 | Přečteno: 183 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Vlastimil Fürst

Žehnáš víc než očekávám

Pokud jste se někdy byli podívat na návštěvu významného státníka, určitě jste si všimli, že nebyl sám. Kromě manželky a spolupracovníků se v jeho blízkosti nápadně pohybovali členové jeho ochranky. Ti měli jen jeden úkol.

18.10.2019 v 20:10 | Karma článku: 14.40 | Přečteno: 183 | Diskuse

Jana Aulehlová

Závan podzimu

Dnešní děti ani netuší, že takový býval dříve podzim. Krásný, nezkažený moderním světem, provoněný dýmem bramborové natě. Někdy to byla i dřina, ale naplno si člověk tak nějak užíval každý den.

18.10.2019 v 18:50 | Karma článku: 15.29 | Přečteno: 208 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Anglická televize aneb zlatej Soukup

Naše rodina se rozrostla, už jsme nebyli čtyři, ale bylo nás pět. Dva lidi, dva psi a televize. Důvodem ke koupi tohohle ďábelského přístroje byl fotbal.

18.10.2019 v 10:49 | Karma článku: 44.71 | Přečteno: 16992 | Diskuse

Iva Marková

Rodinný sraz

V sobotu jsme měli sraz rodu z otcovy strany – tedy on, jeho dvě sestry a jejich děti s životními partnery a dalšími potomky.

17.10.2019 v 9:20 | Karma článku: 22.52 | Přečteno: 623 | Diskuse

Michaela Piontková

Pointa Piontkové

Aneb fejeton pro všechny, kdož vyrůstali s nevyslovitelným příjmením. Proč jsem si musela čtyřikrát zkontrolovat název, než jsem klikla na tlačítko "publikovat", se dozvíte na konci článku.

13.10.2019 v 20:02 | Karma článku: 16.52 | Přečteno: 353 | Diskuse
Počet článků 325 Celková karma 9.76 Průměrná čtenost 391

Na štěstí nečekej, už tady je. Tak dlouho čekalo jen na Tebe.

www.evasadecka.cz,eva.sadecka@post.cz

knížky pro radost, písničky s kytarou, poetické večery, pohádky pro děti

 

Najdete na iDNES.cz