Setkání po letech

8. 11. 2019 20:42:31
Říkávala mu Havraní pírko. On jí Modroočko. Dotýkali se nebe, sebe, života. Měli pro co žít. Ani neví, proč je najednou osud rozdělil. Nevzpomíná si, čí to byla vina. Ne, ničí. To se přece stává. Lidé se rozcházejí.

Roky nešlo zapomenout. Vztahy jsou někdy jako závoj. Odložíš ho, až když chceš. A ona nechtěla. Chtěla být stále s ním. Alespoň v myšlenkách.

Občas si ještě zavolali, pak ani to. Ticho se vznášelo vzduchem. Havraní pírko nebylo, skončil jeden příběh. Tak si vymyslela jiný, ve snech žila dál se svou láskou. A utíkaly minuty, dny, roky.

Někdy se zdálo, že začala zapomínat. Na vítr ve vlasech, motýlí valčík, šlápoty ve sněhu, společné povídání.

A najednou tu byl. Když ho konečně propustila ze vzpomínek. Kdy dala šanci okamžiku, živé přítomnosti. Nemůže tomu uvěřit. Je tu a dvoří se jí, za zády nejmillejší květiny. V očích slzy, že ho to mrzí, že by chtěl všechno napravit, že pochopil příliš pozdě...

A ona, dříve tak mluvná, najednou neví, co říct. Málem ho nepoznala. Jak se za ta léta změnil. Kde jsou jeho havraní vlasy, jiskra v oku? Nebyla zvyklá, na pohaslý pohled, bez naděje, bez příslibu něčeho krásného.

Je to vůbec on? A jak mu připadá ona, má ten samý pocit? Ani se neodvážila zeptat. Vůbec neměla chuť se na něco ptát. Jen tak seděla a dívala se do tváře, která kdysi tak důvěrná, zdála se najednou cizí.

Rozhlédla se kolem. Všechny stoly okolo byly hovorné, veselé, šťastné, nebo se jí to jen tak zdálo? A ona v rozpacích. Jakoby neměla sílu přidat ještě něco do příběhu. To si ho opravdu celý vymyslela?

Často si přála, aby se jen tak potkali, aby všechno bylo jako dřív. A teď ta prázdnota, samota ve dvou.

Nebo jen její?

Sama nevěděla, měla pocit, že on mluví sám pro sebe. Snad ani netuší, kde se ubírají její myšlenky a je duchem úplně jinde. Má snad odejít? Ne, slyší svůj hlas. Užij si tu chvíli, možná je opravdu poslední.

Tak zase někdy, slyší jakoby zdálky a přijímá omluvu, že dnes nebylo příliš času...

Bude někdy příště?

Vzpomínky dostaly uplně jinou příchuť. Iluze byly ty tam. Copak je náš nejhezčí příběh jen fantazie?

Ne, určitě ne.

Jen se v životě nedá nic vrátit zpátky, řeka života je na to příliš dravá, svéhlavá a spravedlivá.

Užívej minuty, ať jsi kdekoli, slyší zpívat vítr a najednou vidí, že to, co opravdu v životě můžeme mít, je tato chvíle.

Autor: Eva Sádecká | pátek 8.11.2019 20:42 | karma článku: 18.50 | přečteno: 462x

Další články blogera

Eva Sádecká

Tanec v podkroví

Seznámili jsme se úplně náhodou, letmý dotek, když jsem dobíhal tramvaj. Kouzelný úsměv, který nepatřil mně , jen si ta žena na něco vzpomněla. Jenže já měl tak sladký pocit, jako když jsem v dětství dostal svého prvního medvídka.

29.9.2019 v 13:16 | Karma článku: 11.32 | Přečteno: 324 | Diskuse

Eva Sádecká

Dobrý den

Je zvláštní, jak docela obyčejný pozdrav od neznámého člověka, dokáže rozjasnit den. Dobrý den, pro mne znamená - vnímám tě. Dobrý den, od srdce, je něco jako - jsem rád, že jsi tady.

20.9.2019 v 22:31 | Karma článku: 10.46 | Přečteno: 190 | Diskuse

Eva Sádecká

Zahrada snů

Nevím, komu patřila. Kouzelná zahrada, magické místo pro duši. Nemohla jsem z ní spustit oči. Něco mne k ní neuvěřitelně přitahovalo. Stála jsem jako omámená a nechtěla odejít.

13.9.2019 v 13:22 | Karma článku: 8.42 | Přečteno: 185 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

František Skopal

Také zábava musí být ušlechtilá!

Při různých formách dnešní zábavy a kulturního vyžití, ať už jsou to písně, filmy, divadlo, vtipy, a tak dále, se musí každý člověk, který si ještě dokázal zachovat určitou míru vnitřní čistoty nejednou červenat a cítit trapně.

14.11.2019 v 15:45 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 88 | Diskuse

Robert Čapek

Radek Sárközi, prezident Titaniku

Média během stávky a po ní představují Radka Sárköziho jako prezidenta Pedagogické komory, ne jako šéfa spolku Pedagogická komora. To vzbuzuje dojem, jakoby učitelé měli profesní komoru po vzoru lékařů – což není pravda. Nemají.

14.11.2019 v 14:04 | Karma článku: 7.20 | Přečteno: 103 |

Aleš Szabó

Zbabělci z nor a lži okolo nich.

Proč někdo volá po stmelování společnosti a zároveň píše lži či nepravdy Proč někdo pořád musí za každou cenu nálepkovat?

14.11.2019 v 12:51 | Karma článku: 28.30 | Přečteno: 654 | Diskuse

Olga Pavlíková

Prý segregace romských dětí

Josef Mačí, dle profilové fotky reportér mladík, chytrý ovšem zjevně nikoliv. Do Česka se podle něho potichu vrací segregace.

14.11.2019 v 10:51 | Karma článku: 40.05 | Přečteno: 1609 | Diskuse

Aleš Szabó

Jak filozofům skočit na špek

Vedení Filozofické fakulty povolilo studentům projevit jejich postoj k situaci okolo klimatu ale to ještě netušili co je hlavním důvodem této stávky. Studenti dokázali oblafnout nejen vedení ale i média.

14.11.2019 v 9:01 | Karma článku: 36.70 | Přečteno: 1035 | Diskuse
Počet článků 326 Celková karma 12.18 Průměrná čtenost 392

Na štěstí nečekej, už tady je. Tak dlouho čekalo jen na Tebe.

www.evasadecka.cz,eva.sadecka@post.cz

knížky pro radost, písničky s kytarou, poetické večery, pohádky pro děti

 

Najdete na iDNES.cz