Setkání po letech
Roky nešlo zapomenout. Vztahy jsou někdy jako závoj. Odložíš ho, až když chceš. A ona nechtěla. Chtěla být stále s ním. Alespoň v myšlenkách.
Občas si ještě zavolali, pak ani to. Ticho se vznášelo vzduchem. Havraní pírko nebylo, skončil jeden příběh. Tak si vymyslela jiný, ve snech žila dál se svou láskou. A utíkaly minuty, dny, roky.
Někdy se zdálo, že začala zapomínat. Na vítr ve vlasech, motýlí valčík, šlápoty ve sněhu, společné povídání.
A najednou tu byl. Když ho konečně propustila ze vzpomínek. Kdy dala šanci okamžiku, živé přítomnosti. Nemůže tomu uvěřit. Je tu a dvoří se jí, za zády nejmillejší květiny. V očích slzy, že ho to mrzí, že by chtěl všechno napravit, že pochopil příliš pozdě...
A ona, dříve tak mluvná, najednou neví, co říct. Málem ho nepoznala. Jak se za ta léta změnil. Kde jsou jeho havraní vlasy, jiskra v oku? Nebyla zvyklá, na pohaslý pohled, bez naděje, bez příslibu něčeho krásného.
Je to vůbec on? A jak mu připadá ona, má ten samý pocit? Ani se neodvážila zeptat. Vůbec neměla chuť se na něco ptát. Jen tak seděla a dívala se do tváře, která kdysi tak důvěrná, zdála se najednou cizí.
Rozhlédla se kolem. Všechny stoly okolo byly hovorné, veselé, šťastné, nebo se jí to jen tak zdálo? A ona v rozpacích. Jakoby neměla sílu přidat ještě něco do příběhu. To si ho opravdu celý vymyslela?
Často si přála, aby se jen tak potkali, aby všechno bylo jako dřív. A teď ta prázdnota, samota ve dvou.
Nebo jen její?
Sama nevěděla, měla pocit, že on mluví sám pro sebe. Snad ani netuší, kde se ubírají její myšlenky a je duchem úplně jinde. Má snad odejít? Ne, slyší svůj hlas. Užij si tu chvíli, možná je opravdu poslední.
Tak zase někdy, slyší jakoby zdálky a přijímá omluvu, že dnes nebylo příliš času...
Bude někdy příště?
Vzpomínky dostaly uplně jinou příchuť. Iluze byly ty tam. Copak je náš nejhezčí příběh jen fantazie?
Ne, určitě ne.
Jen se v životě nedá nic vrátit zpátky, řeka života je na to příliš dravá, svéhlavá a spravedlivá.
Užívej minuty, ať jsi kdekoli, slyší zpívat vítr a najednou vidí, že to, co opravdu v životě můžeme mít, je jen tato chvíle.
Eva Sádecká
Pampeliška
Vítr rozfoukal všechny padáčky? Kde je konec pampelišky? Přece v každém chmýří, kouká na nás z výšky. Dotýká se nebe, než spadne na zem? Ticho ji léčí novým obrazem?
Eva Sádecká
Hlídej lásku
U brány stojím, tvé světlo hlídám. Já věrně střežím tvou duši, má milá. Našlapuj opatrně, létej obezřetně, ať si nepolámeš křídla...
Eva Sádecká
Pro radost
Jiný život, jiné činy? Jaký příběh nyní vyprávíš? Díváš se často do své duše? O čem stále tajně sníš?
Eva Sádecká
Hýčkej se
Jde se lenošit? Povinně? To si dám líbit. Potěšení duši slíbit. Je čas. Objevit zase to hezké v nás...
Eva Sádecká
Jahodový medvídek
Ten se má! Voní jako letní den, zkrátka pohoda. Jahodový medvídek čeká na děti. Zaslouží si odměnu, ten, kdo jej vytvořil.
Eva Sádecká
Hravé kapky
Z nebe padají stříbrné kapičky, už jsem mokrý celičký. Procházka mne zmáhá, studí mne tlapičky! Ouha...
Eva Sádecká
Pohoda
Pojďte dál, už na vás čekáme. S dobrou náladou vás rádi přivítáme. Máme stejnou myšlenku? Sluníčko si užít venku?
Eva Sádecká
Blízkost
Nevzdalujeme se příliš, když hledáme vně sebe? O co usilujeme? Může nám někdo dát to, co chceme? Víme vlastně, co potřebujeme?
Eva Sádecká
Pošta pro tebe
Jeden dílek v rodině chybí? Celý život si jej přejeme najít? Podvědomě tušíme, že existuje, protože nám neuvěřitelně schází?
Eva Sádecká
Studánková lesní víla
Hlídá kapky deště. Prší? Volá - ještě, ještě! Chrání vodu, studánku, příroda se halí do spánku? Sluníčko jí líbá na čelo. To aby jí to slušelo...
Eva Sádecká
Návrat
Toulal jsem se po zasněžených stráních, může za to život asi sám. Že všechno, co jsem s léty nabyl, se poztrácelo bůhvíkam...
Eva Sádecká
Zrození motýla
Co se stane s housenkou, když se zakuklí? Ani se neptej, je to její konec. Pro motýla však nový začátek...
Eva Sádecká
Platonická láska
Spí jako poupě, netušená, neprojevená. Ještě nezná svůj pravý potenciál. Poupě v růži, samet v hrubé kůži. Ještě nenadešel její čas...
Eva Sádecká
Upřímná láska
Laskavé přátelství? Z hloubky bytosti vztahují se ruce. Srdce chce sloužit srdci? Zní to jednoduše.
Eva Sádecká
Nezkrotná láska?
Bouřlivá, šílená, posedlá, bláznivá? Horká, jak láva? Čas pozná drama. Do jámy lvové padají sami? Poprvé a naposledy?
Eva Sádecká
Probudím se, usmívám se
Jsem u maminky, co mi chybí? Sluníčko mi pohádku poví. Stačí mi tak málo, náruč doteků, za chvíli se zase schovám pod deku!
Eva Sádecká
Chlebíček na cestu
Ten je vážně milý. Kdopak měl dlouhou chvíli? Nebo jen tak z recese? Nápad vždycky najde se. Z lásky pečený?
Eva Sádecká
Milý osude
Dnes se mi zdál zvláštní sen, mám pocit, že nejdu s tebou, osude. Možná můj sen je jinačí, na co tvá křídla nestačí?
Eva Sádecká
Otevři oči
Dívenko bosá, ještě to studí, v trávě je rosa? Nevadí, světlo tě zachrání. To, které skrýváš, ne není to mámení.
Eva Sádecká
Přístav snů
Blízký, či vzdálený? Je blíž, než se domníváš. Dlouho si jej vysníváš. Co pro něj právě teď uděláš?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1521
- Celková karma 2,10
- Průměrná čtenost 230x
www.evasadecka.cz,eva.sadecka@post.cz
knížky pro radost, písničky s kytarou, poetické večery, pohádky pro děti