O šťastné květince
Planou růži to nenechalo klidnou. Jak je možné, že dokážeš žít v takovém nepříjemném prostředí?
Květinka sklopila oči.
Asi proto, že vládnu mocným kouzlem.
Kouzlem? A prozradíš mi ho?
No... To kouzlo máme všichni v sobě, jen ho objevit.
Planá růže nevěřila vlastním uším. Tak malá květinka a tak velké kouzlo! Musí být hodně veliké, jinak to přece není možné!
Rudé máky vlály ve větru, kopretiny čekaly, až zamilované dvojice přiběhnou a budou počítat okvětní lístky. Má mě rád, nemá mě rád...
Bodláky se tvářily majestátně, silní v kořenech, nebály se ničeho. Kdo by se k nim přiblížil?
Mateřídouška neodolatelně voněla a spolu s divokým tymiánem si příjemně notovaly. Kdo nás poctí návštěvou a bude vonět, jako my?
Pomněnky jen tak na sebe mrkly, a jakoby na všechno zapomněly.
Těch se raději ptát nebudu, pomyslela si planá růže. Pořád jí nešlo do hlavy, jak taková nenápadná kytička může být tak silná.
Nehostinný plevel, to chápu, ale taková křehká kráska! Však já na to tajemství jednou přijdu. Copak o sebe, to nemám starost. Vládnu tolika trny, že se ke mně jen tak někdo nedostane.
Ale musela uznat, že ji k sousední květince poutá nějaká neviditelná síla.
Započala rozhovor.
Ty, květinko, jak se vlastně jmenuješ?
Já, já, já, nemám jméno.
?????????
Tak ona ještě ke všemu, nemá ani jméno.
Bezejmenná květinka se pousmála.
Tvé jméno, není tak důležité, jak si myslíš.
Že není? A co atlas květin? Tam jsou všechny názvy rostlin.
Tam já nejsem.
Vážně ne, opravdu tě nikdo nezná a nikdy neviděl? A to ti nevadí?
Nevadí, rostu si sama pro sebe. A kvetu pro všechny kolem. Potichu.
No páni, pomyslela si růže. Na chvíli se zdálo, že květinka jakoby zkrásněla.
Možná, že se o ni někdo začal zajímat. Dával jí pozornost. Ale ona jakoby to ani nepotřebovala.
A co tvoje kamarádky kopřivy a možná tak trochu nepřítel, svlačec?
Nemám nepřátele. Oni to jen zkouší, kopřivy touží pokaždé někoho spálit, ale nakonec se popálí samy. A svlačec? Ten se snaží stále mi nadbíhat a když se mu to nedaří, tak mne obklíčí. Ale já jsem pružná a v noci se mu vždycky vyvleču a uteču.
Ty jsi šikovná! Jak hbitě a jasně přemýšlíš. Ty nejsi obyčejná květina. Já už vím. Ty jsi kouzelná květina!
A to máš pravdu, takové v herbáři nenajdeš, ani v atlasu rostlin.
Mohla bych tě objevit a ty bys pak byla slavná, víš to?
To ne, to já bych nechtěla.
A proč ne, každý by tě znal. A já bych dostala ocenění.
Protože já chci jen tak žít, jen tak růst, kvést a vonět. V klidu, v lásce.
A pak už bys nežila v klidu a lásce?
Kdo ví, možná by se mnou pak chtěl někdo dělat rozhovor, tak jako ty, a já bych třeba zpychla.
Možná by mi začalo vadit, že jsem moc malá a kouzlo by vyprchalo.
Ty mne zajímáš čím dál víc, prozradila planá růže.
Celou noc nemohla usnout, jak o květince přemýšlela.
Musím se jí zeptat ještě na tolik věcí, ta zná opravdové štěstí!
Stejně bych ji nejraději objevila pro svět, mohla by druhým něco přinést... Něco, co druzí nemají a pořád po tom touží.
Ráno našla květinku v objetí svlačce a pod kopřivou už nebyla skoro k nalezení.
Květinko, žiješ ještě vůbec? Plakala růže.
Květinko, odpověz, nechci tě objevit pro svět, chci tě jen milovat, tak jak to dokážeš jen Ty!
To Tys mne to naučila, květinko, probuď se, prosím.
Jenže, květinka už neodpověděla. I přes to, že jí svlačec sebral veškerou sílu, ona se usmívala.
V tom úsměvu byl úsměv celého vesmíru.
Už znám to tajemství, zašeptala růže.
M i l u j i t ě !!!
Velmi hluboce zasáhl příběh jednu planou růži.
A jak tak plakala, ze slzí, které dopadaly na zem, vyrůstaly náhle další a další něžné kvítky.
Už znáš mé tajemství, uslyšela odněkud hlas, když její poslední slza skanula na vyprahlou zemi.
Děkuji, jsem tvým dlužníkem, sklopila řasy pro změnu zase růže a najednou se všechna její poupata dychtivě otevřela a rozvoněla.
Eva Sádecká
Malování
A kdo ti brání? Tolik štětců a barev co je k mání! Připrav si velký stůl, malířské plátno, paletu. Vím, že máš obraz v srdci, to se nepletu...
Eva Sádecká
Očekávání
Tušení se potvrdilo? Za maskou chvály pokušení stálo? Čekalo v povzdálí? Až bude moci udeřit? Třpytky z karnevalu zůstaly na zemi?
Eva Sádecká
Pampeliška
Vítr rozfoukal všechny padáčky? Kde je konec pampelišky? V každém chmýří kouká na nás z výšky. Dotýká se nebe, než spadne na zem? Ticho ji léčí novým obrazem?
Eva Sádecká
Hlídej lásku
U brány stojím, tvé světlo hlídám. Já věrně střežím tvou duši, má milá. Našlapuj opatrně, létej obezřetně, ať si nepolámeš křídla...
Eva Sádecká
Pro radost
Jiný život, jiné činy? Jaký příběh nyní vyprávíš? Díváš se často do své duše? O čem stále tajně sníš?
Eva Sádecká
Hýčkej se
Jde se lenošit? Povinně? To si dám líbit. Potěšení duši slíbit. Je čas. Objevit zase to hezké v nás...
Eva Sádecká
Jahodový medvídek
Ten se má! Voní jako letní den, zkrátka pohoda. Jahodový medvídek čeká na děti. Zaslouží si odměnu, ten, kdo jej vytvořil.
Eva Sádecká
Hravé kapky
Z nebe padají stříbrné kapičky, už jsem mokrý celičký. Procházka mne zmáhá, studí mne tlapičky! Ouha...
Eva Sádecká
Pohoda
Pojďte dál, už na vás čekáme. S dobrou náladou vás rádi přivítáme. Máme stejnou myšlenku? Sluníčko si užít venku?
Eva Sádecká
Blízkost
Nevzdalujeme se příliš, když hledáme vně sebe? O co usilujeme? Může nám někdo dát to, co chceme? Víme vlastně, co potřebujeme?
Eva Sádecká
Pošta pro tebe
Jeden dílek v rodině chybí? Celý život si jej přejeme najít? Podvědomě tušíme, že existuje, protože nám neuvěřitelně schází?
Eva Sádecká
Studánková lesní víla
Hlídá kapky deště. Prší? Volá - ještě, ještě! Chrání vodu, studánku, příroda se halí do spánku? Sluníčko jí líbá na čelo. To aby jí to slušelo...
Eva Sádecká
Návrat
Toulal jsem se po zasněžených stráních, může za to život asi sám. Že všechno, co jsem s léty nabyl, se poztrácelo bůhvíkam...
Eva Sádecká
Zrození motýla
Co se stane s housenkou, když se zakuklí? Ani se neptej, je to její konec. Pro motýla však nový začátek...
Eva Sádecká
Platonická láska
Spí jako poupě, netušená, neprojevená. Ještě nezná svůj pravý potenciál. Poupě v růži, samet v hrubé kůži. Ještě nenadešel její čas...
Eva Sádecká
Upřímná láska
Laskavé přátelství? Z hloubky bytosti vztahují se ruce. Srdce chce sloužit srdci? Zní to jednoduše.
Eva Sádecká
Nezkrotná láska?
Bouřlivá, šílená, posedlá, bláznivá? Horká, jak láva? Čas pozná drama. Do jámy lvové padají sami? Poprvé a naposledy?
Eva Sádecká
Probudím se, usmívám se
Jsem u maminky, co mi chybí? Sluníčko mi pohádku poví. Stačí mi tak málo, náruč doteků, za chvíli se zase schovám pod deku!
Eva Sádecká
Chlebíček na cestu
Ten je vážně milý. Kdopak měl dlouhou chvíli? Nebo jen tak z recese? Nápad vždycky najde se. Z lásky pečený?
Eva Sádecká
Milý osude
Dnes se mi zdál zvláštní sen, mám pocit, že nejdu s tebou, osude. Možná můj sen je jinačí, na co tvá křídla nestačí?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1523
- Celková karma 2,08
- Průměrná čtenost 230x
www.evasadecka.cz,eva.sadecka@post.cz
knížky pro radost, písničky s kytarou, poetické večery, pohádky pro děti