Úterý 18. ledna 2022, svátek má Vladislav
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 18. ledna 2022 Vladislav

Dětské přání

3. 01. 2022 0:55:55
V jedné vesničce, v útulné chaloupce a kuchyňské lince v barvě máty, bydlela starodávná sada lžiček po babičce.

Malá Adélka je každý den chodila kontrolovat, jestli se náhodou nějaká neztratila. Jedna, dvě, tři, jsou tu všechny, zaradovala se. Zatím víc počítat neuměla.

Moc ráda se ně dívala, hrála si s nimi a úplně ze všeho nejvíc s nimi jedla ty nejlepší pokrmy. Co měla nejraději? Budete se divit, ale úplně obyčejné pochoutky. Krupicovou kaši, brambory s máslem, nebo jahodový puding. Jakou lžičku si dnes vezmu? Zamyslela se a s velkou radostí začala vybírat.

Tuhle ne, tuhle taky ne, jú, tuhletu veselou!

Veselá lžička na ni mrkla a usmála se. Jak se máš, Adélko?

No, víš, já ještě musím spočítat všechny lžičky a uklidit v pokojíčku a pak s maminkou půjdeme na procházku.

Já se neptám, co budeš dělat, ale jak se máš?

Aha, řekla si spíše pro sebe holčička a zamyslela se.

Dobře? Ty nevíš?

Hm, pokrčila rameny Adélka a šla se zeptat maminky.

Mami, jak se mám?

Ty nevíš, zeptala se pro změnu maminka. Naše malá se trochu zastyděla, že nedokáže odpovědět. Proč?

Ono se jí totiž zdálo, že jedna lžička večer chyběla a bylo jí to líto. A tak přemýšlela, kde by mohla být. Hledala na lince, v myčce, na zemi pod stolem a bůhví kde ještě. Ale zatoulanou lžičku ne a ne najít. Každá lžička měla totiž jméno. Jedna byla Kristýnka, druhá Anička, třetí Justýnka a ta tu zkrátka teď nebyla. Ptáte se, jak Adélka lžičky rozeznala? Jednoduše, uvázala jim mašličky. Kristýnka byla žlutá, Anička červená a Justýnka fialová, jenže po ní se slehla zem.

Lžičko Justýnko, kdepak jsi? Vzlykala dívenka.

Kuchyňkou zavládlo hluboké ticho, ani kapky z vodovodu nekapaly a myčka s ledničkou zrovna přestaly zpívat.

Holčička se docela lekla. Co teď? A pak ji napadl skvělý nápad. Už vím, jásala. Vím, co udělám.

Písnička:

Dám hlínu do květináče, lžičky pěkně zasadím a do rána vyrostou mi, čí je nápad, kdo to ví? Když do rána nevyrostou, tak je pěkně zaleji, budu čekat, klidně dlouho, až se přání vyplní. Lžičky moje milované, kdopak vás má nejradši, lžičky přece v květináči mohou pěkně vyrašit. To se bude máma divit, až se lžička vrátí k nám. Nikdo neví, že je jiná, vždyť to poznám jenom já.

Celou noc nemohla dospat, lžičky už byly v květináčku, v tom modrém s puntíky.

Hned ráno, se podívám, o kolik povyrostly. A jestli už roste nějaká nová, jiná.

Zdál se jí sen. Lžičky, rostly a rostly, už byly větší a větší a bylo jich najednou víc a víc, až se skoro polekala. Zase tak moc se přání plnit nemusela! Najednou byly lžičky všude. Na lince, na okně, na stole taky nějaké přibyly, některé visely i na zdi a na lustru se jakoby z ničeho nic objevila úplně nová sada stříbrných, docela malinkatých lžiček. Už dost, volala ze sna Adélka, až všechny probudila.

Co se to děje, zeptala se maminka a ona jí vyprávěla svůj příběh. Nechala dcerku se svými milovanými lžičkami, jen jí laskavě přitakala, že je hodná, ale některé věci se zkrátka splnit v životě nemohou, tak aby pak nebyla zbytečně zklamaná. Klidně spinkej, holčičko moje, pošeptala jí do ouška a dala pusu na dobrou noc. To se potom opravdu krásně usíná.

Ráno, Adélka, hned po probuzení, utíkala ke svému puntíkatému květináčku, zkontrolovat lžičky - sazeničky. Nic. Posmutněla. Tak zítra, dneska si to ještě rozmyslely, viď,mami?

Maminka se podívala na tatínka, pak na lžičky a jen tak docela jemně pokrčila rameny. Jako by snad nějaká šance ještě byla.

Nevzdám to, volala Adélka a najednou jí všichni uvěřili. I máma, i táta, i plyšák Karel, panenka Evička i slůně Josífek. Ti všichni jí teď drželi palce.

Hurá, věřím sobě, věří mi i ostatní. To mám radost!

PS: Pokračování příště...

Autor: Eva Sádecká | pondělí 3.1.2022 0:55 | karma článku: 9.35 | přečteno: 229x

Další články blogera

Eva Sádecká

Tak mne zase nevybrali

Na titulní stranu. Přitom jsem se snažila, namáhala hlavu. Prý jsem někdy málo vtipná a nesplývám v davu. Pak mi přišel smajlík, alespoň za odvahu.

17.1.2022 v 19:32 | Karma článku: 16.26 | Přečteno: 348 | Diskuse

Eva Sádecká

Úsměv duše

Cestuji po celém světě, vidím kolem spoustu krás. Však, když se vrátím k tobě domů, chvěje se mi náhle hlas. Navštěvuji spoustu chrámů, kapliček i kostelů. Vyměním je bez váhání za světlo tvého úsměvu.

16.1.2022 v 17:55 | Karma článku: 10.03 | Přečteno: 132 | Diskuse

Eva Sádecká

Křehkost života

Poprvé jsem viděla film Karel. Překvapil mé očekávání. Rázem tu nebyl fenomén Karel Gott, ale obyčejný člověk s velkým srdcem. V jeho očích bylo vše.

16.1.2022 v 11:53 | Karma článku: 24.54 | Přečteno: 475 | Diskuse

Eva Sádecká

O kouzelné srnce (pohádka)

V čarovném lese, žila mladá a veselá srnka. Kdysi jí bůh vložil do těla dvě srdce. Jedno od její matky, druhé od něj. Kdyby jednoho dne jedno přestalo tlouci, aby ožilo to druhé...

15.1.2022 v 10:16 | Karma článku: 8.93 | Přečteno: 120 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Zuzana Zajícová

Mých deset let

Před deseti lety bylo všechno jinak. Nevěděla jsem, jestli budu žít a jak budu žít...Na podzim roku 2011 jsem ležela na Bulovce a zpytovala svědomí.

18.1.2022 v 12:08 | Karma článku: 21.26 | Přečteno: 358 | Diskuse

Jan Hulik

Otevřený dopis ministru práce a sociálních věcí (MPSV) panu Ing. Marianu Jurečkovi.

Vážený pane ministře, dne 17. prosince 2021 jste se stal ministrem MPSV České Republiky. K resortu Vašeho ministerstva patří :

18.1.2022 v 10:30 | Karma článku: 3.59 | Přečteno: 103 | Diskuse

Eva Sádecká

Tak mne zase nevybrali

Na titulní stranu. Přitom jsem se snažila, namáhala hlavu. Prý jsem někdy málo vtipná a nesplývám v davu. Pak mi přišel smajlík, alespoň za odvahu.

17.1.2022 v 19:32 | Karma článku: 16.26 | Přečteno: 348 | Diskuse

František Skopal

Proč jsme se stali karikaturami lidských bytostí?

Ať již jsme si toho vědomi, nebo ne, vždy když se k něčemu rozhodujeme, podvědomě vnitřně zvažujeme mezi dvěma prioritami. Mezi prioritou rozumu a prioritou citu.

17.1.2022 v 16:18 | Karma článku: 8.00 | Přečteno: 183 | Diskuse

Pavel Vrba

Cesta krajinou za těmi, co už jsou ve smrti smířeni

ačkoliv byli nepřáteli na život a na smrt. O víkendu jsem nemohl odolat výzvám počasí, které měnilo padající kapičky mlhy do nádherných závojů obepínající větve stromů a keřů.

17.1.2022 v 10:35 | Karma článku: 14.71 | Přečteno: 244 | Diskuse
Počet článků 465 Celková karma 12.50 Průměrná čtenost 371

Na štěstí nečekej, už tady je. Tak dlouho čekalo jen na Tebe.

www.evasadecka.cz,eva.sadecka@post.cz

knížky pro radost, písničky s kytarou, poetické večery, pohádky pro děti

 

Najdete na iDNES.cz