Úterý 18. ledna 2022, svátek má Vladislav
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 18. ledna 2022 Vladislav

Skleněná srdce

4. 01. 2022 3:00:24
V skleněném království žil muž, jehož tělo bylo uvězněno ve skleněném skafandru. Kdysi ho začarovala jedna žena. Od té doby byl jeho život smutný, jakoby se nemohl dotknout sebe, ani druhých. Připadal si jako ve skleníku.

Málo vzduchu, až příliš slunce, necítil déšť a nikdy nepoznal život venku. V skleněném království zastával vysokou funkci, byl velmi úspěšný. Ale v osobních vztazích se cítil nenaplněný. Něco mu pořád chybělo. Lidem, kteří žili ve skleněných bublinách, stejně jako on, to divné nepřipadalo. Nikdy jiný život nepoznali, ti se s ním cítili jako doma. Měl pocit , že ho obdivují a mají rádi. Netušil, že ta jejich láska je velmi křehká a jednoho dne se může rozletět na tisíc kousků. Jenže tohle zvláštní sklo bylo tvrzené a někdy se zdálo, jako by v něm měl zůstat navěčnost.

Až jednou se stala nečekaná věc. Potkal skleněnou dívku. Byla něčím výjimečná. Měla něco, co ostatní neměly. Nevěděl přesně co to je, ale byla obdařena neviditelným kouzlem. Musel na ni neustále myslet. Od té doby, co se potkali, byli k sobě neuvěřitelně přitahováni. To ještě nevědělil, že je to jen na určitý čas.

Dívka měla krásně zvonivý smích. Jmenovala se Skleněnka. Oči jako korálky. Vpíjel se do nich, ale měl stejně pořád divný pocit. Něco tu nehrálo. Něco nebylo tak, jak by mělo být. Rádi si spolu povídali. Celý večer, noc, i ráno, až měli oba úplně skleněné oči. Druhý den znovu. A pak se už od sebe nemohli odtrhnout, i když bylo to podivné sbližování. Když se jeden, nebo druhý chtěl více přiblížit, dotkli se jen svých skleněných těl. Uvnitř měli ještě jiná, mnohem živější těla, to ale ani jeden z nich, nevěděl.

Tak moc se chtěli ztratit jeden v druhém, ale nešlo to. Netušili proč. Bylo bolestné vidět, jak jejich duše pokaždé sklouznou a nemohou se dostat k sobě. Uvnitř to křičelo, plakalo, milovalo, ale sklo nic nepropustilo. Bylo neoblomné, tvrdé a nepřístupné. Ve skleněných pohledech plál oheň. Schylovalo se k bouři. Koho by bavilo věčně ťukat do světa fantazie a nemoci se skutečně dotknout, koho by bavily řeči o věcech, které neměly moc zahřát srdce. Trápení obcházelo denně kolem. Proč?

Začali mít pocit, že si nejsou souzeni, že jsou každý z jiných světů, přestože si připadali v něčem hodně podobní. Možná svou nepřístupností, možná ve své touze dostat se ven, možná ve zpětném zrcadle viděli jeden v druhém svůj vlastní příběh. Možná, že nedokázali vidět vůbec nic, jen si to namlouvali. Skleněný sen začínal mít trhliny, skleněné stěny obou těl začínaly lehce praskat. Nejdřív docela malinko. Pak víc a víc. Nešlo jít ani ven, ani zůstat uvnitř. Docházelo k hádkám, tlakům, které byly k neunesení. Zdálo se, že ani to nejtvrdší sklo tohle nemůže vydržet věčně.

A pak se to stalo, jednoho dne, do sebe nechtěně narazili takovou silou, že se oba dva rozletěli na tisíc kousků. Stáli nazí uprostřed obrovské hromady střepů, které poranily i jejich srdce. Co se to děje? Divili se. Krvácíme.

To ale nekrvácí skleněná, ledová srdce, to krvácí ta naše... Plakali oba. V němém úžasu, s bolestí v hrudi, nevěřili vlastním očím.

Bolest je proměnila. V jejich životech došlo k obratu, k uvědomění, kým vlastně jsou. Když byli ještě ze skla, vypadali stejně, ale po prasknutí jejich obalů, bylo vidět, že je najednou každý docela jiný. Uviděli to mnohem jasněji a vlastně je to rozdělilo.

Už se nešlo vrátit zpátky, ale ani to nechtěli. V jejich minulých životech bylo mnoho nepochopení, příliš horkých, pak příliš ledových scén.

Nestačili si ani zamávat na rozloučenou. Najednou se zvedl prudký vítr a rozfoukal střepy do všech stran. Z příběhu mnoho nezbylo.

Snad jen ten vítr změn si bude pamatovat, co se tenkrát stalo.

Někdy ti ta nejhorší věc na světě, může zachránit život, pošeptalo těm dvěma usměvavé slunce, které právě vycházelo do nového dne.

Autor: Eva Sádecká | úterý 4.1.2022 3:00 | karma článku: 13.19 | přečteno: 202x

Další články blogera

Eva Sádecká

Tak mne zase nevybrali

Na titulní stranu. Přitom jsem se snažila, namáhala hlavu. Prý jsem někdy málo vtipná a nesplývám v davu. Pak mi přišel smajlík, alespoň za odvahu.

17.1.2022 v 19:32 | Karma článku: 16.26 | Přečteno: 349 | Diskuse

Eva Sádecká

Úsměv duše

Cestuji po celém světě, vidím kolem spoustu krás. Však, když se vrátím k tobě domů, chvěje se mi náhle hlas. Navštěvuji spoustu chrámů, kapliček i kostelů. Vyměním je bez váhání za světlo tvého úsměvu.

16.1.2022 v 17:55 | Karma článku: 10.03 | Přečteno: 132 | Diskuse

Eva Sádecká

Křehkost života

Poprvé jsem viděla film Karel. Překvapil mé očekávání. Rázem tu nebyl fenomén Karel Gott, ale obyčejný člověk s velkým srdcem. V jeho očích bylo vše.

16.1.2022 v 11:53 | Karma článku: 24.54 | Přečteno: 475 | Diskuse

Eva Sádecká

O kouzelné srnce (pohádka)

V čarovném lese, žila mladá a veselá srnka. Kdysi jí bůh vložil do těla dvě srdce. Jedno od její matky, druhé od něj. Kdyby jednoho dne jedno přestalo tlouci, aby ožilo to druhé...

15.1.2022 v 10:16 | Karma článku: 8.93 | Přečteno: 120 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Zuzana Zajícová

Mých deset let

Před deseti lety bylo všechno jinak. Nevěděla jsem, jestli budu žít a jak budu žít...Na podzim roku 2011 jsem ležela na Bulovce a zpytovala svědomí.

18.1.2022 v 12:08 | Karma článku: 21.26 | Přečteno: 358 | Diskuse

Jan Hulik

Otevřený dopis ministru práce a sociálních věcí (MPSV) panu Ing. Marianu Jurečkovi.

Vážený pane ministře, dne 17. prosince 2021 jste se stal ministrem MPSV České Republiky. K resortu Vašeho ministerstva patří :

18.1.2022 v 10:30 | Karma článku: 3.59 | Přečteno: 103 | Diskuse

Eva Sádecká

Tak mne zase nevybrali

Na titulní stranu. Přitom jsem se snažila, namáhala hlavu. Prý jsem někdy málo vtipná a nesplývám v davu. Pak mi přišel smajlík, alespoň za odvahu.

17.1.2022 v 19:32 | Karma článku: 16.26 | Přečteno: 348 | Diskuse

František Skopal

Proč jsme se stali karikaturami lidských bytostí?

Ať již jsme si toho vědomi, nebo ne, vždy když se k něčemu rozhodujeme, podvědomě vnitřně zvažujeme mezi dvěma prioritami. Mezi prioritou rozumu a prioritou citu.

17.1.2022 v 16:18 | Karma článku: 8.00 | Přečteno: 183 | Diskuse

Pavel Vrba

Cesta krajinou za těmi, co už jsou ve smrti smířeni

ačkoliv byli nepřáteli na život a na smrt. O víkendu jsem nemohl odolat výzvám počasí, které měnilo padající kapičky mlhy do nádherných závojů obepínající větve stromů a keřů.

17.1.2022 v 10:35 | Karma článku: 14.71 | Přečteno: 244 | Diskuse
Počet článků 465 Celková karma 12.50 Průměrná čtenost 371

Na štěstí nečekej, už tady je. Tak dlouho čekalo jen na Tebe.

www.evasadecka.cz,eva.sadecka@post.cz

knížky pro radost, písničky s kytarou, poetické večery, pohádky pro děti

 

Najdete na iDNES.cz