Středa 10. srpna 2022, svátek má Vavřinec
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 10. srpna 2022 Vavřinec

Dům na nábřeží

29. 06. 2022 23:01:25
Kdysi jim učaroval. Žilo v něm několik generací, ona byla jednou z posledních. Velká okna do zahrady, vysoké stropy. Velkorysost místností mu dodávala na významu. Večery osvětlovaly hvězdy, které se odrážely na vodní hladině.

Ani neví, jak se to stalo, zůstala v domě sama. Nejdříve tu bydlelo tolik milých lidí pohromadě a jednoho večera dům osiřel.

V jeho zdech se ještě ozýval smích tehdejší společnosti. Radost z bujarých večírků, vzpomínky na propletené ruce tanečníků, krásné šaty a zlatavé střevíčky. Hudba se lehounce vznášela vzduchem a líbala starou paní do dlouhých, šedých vlasů, stočených do kouzelného drdůlku. V jejích hlubokých očích zářila myšlenka na minulost jako drahokam.

Pojďme ji prožít spolu s ní.

V mysli se vrátila o pár desítek let zpět. Byla zase mladou dívkou. Její milý se zrovna vrátil z vojny. Byla tak šťastná! Plánovali budoucnost, svět jim ležel u nohou. Nežili si špatně. Jejich rodina vždy uměla nakládat s rodinným stříbrem. Spojovala je práce na obnově starých tradic i hodnot. Měli společné téma hovorů, četli podobné knihy, večery pod lampou byly jedny z nejmilejších.

Stará paní se zasnila. Vzala z knihovny lehce zaprášenou, hodně listovanou knihu. Bibli. Ještě po pradědečkovi. Často z ní čítávali žalmy. Lehounce se dotkla zažloutlých stránek. Jakoby uslyšela přednes. Jakoby tu pradeček svým způsobem byl. Jakoby nikdy neodešel. V pokoji zavoněl mátový čaj, hodiny odbíjely půlnoc.

Ne, dnes ještě nepůjde spát.

V očích se zaleskly slzy. Její milý ji pohladil, vzal její ruce do svých a dotkl se jich téměř étericky svými rty. Miloval její ruce. Býval z nich unešený. Dlouhé štíhlé prsty, které často hrávaly na klavír. V salonku pro zvláštní příležitosti. Poslouchal ji dojatě, skladby Chopina, Bacha, Mozarta, Beethovena. Nejraději měl Devátou symfonii a tu Pro Elišku. Temperovaný klavír poslouchal stále dokola. Byl to ten nejkrásnější příchod domů. Jako ve starém filmu, jako z dob minulých.

Tóny slyšela znovu a znovu...

Uslyšela lehké zavrzání dřevěných točitých schodů, průvan v pokoji rozehrál part s ručně háčkovanou záclonou. Měsíc nakukoval do domu a nestačil se divit. Osvětlené okno jakoby tiše a teskně promlouvalo do okolních ulic a patřilo právě onomu večeru stejně tak, jako dům celému nábřeží.

Pod okny projížděl kočár s koňmi a novomanželi. Ano, to byli jejich přátelé. Kytku jen jakoby náhodou hodili do okna salónku, jak je to vlastně už dávno?

Dáma přešla ke klavíru, nalila si trochu šampaňského, noty nebyly daleko. Otevřela poslední part a začala hrát. Že by si ještě vzpomněla, nezapomněla noty?

Hrála a hrála a čas ubíhal až do časného rána. Okno svítilo do ulice celou noc a světlušky na zahradě tančily valčík.

Paní si v mysli přehrávala nezapomenutelnou minulost. Byla krásná, jenže dnes je již jen jako prachem pokrytá vzpomínka.

Jak dobře, že existovala, jednou odejde tiše smířená se vším, se sladkým úsměvem na rtech, že žila tak, jak se patřilo a náleželo jen jí.

Sbohem, naplněný osude!

Autor: Eva Sádecká | středa 29.6.2022 23:01 | karma článku: 10.33 | přečteno: 225x

Další články blogera

Eva Sádecká

Tělo jako dar

Poslouchej ho, naciťuj, více život prociťuj. Buď na něj něžný, milý a měj ho v úctě každou chvíli...

9.8.2022 v 20:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 72 | Diskuse

Eva Sádecká

Svoboda motýla

Pod schody, vedoucí do domu, seděl motýl. Ani se nepohnul. Je živý? Půjdu si ho vyfotit, napadlo mne....

7.8.2022 v 13:56 | Karma článku: 7.62 | Přečteno: 172 | Diskuse

Eva Sádecká

Odvaha

V dalekých horách žil samotářský obr Matěj. Měl pověst guru Ničitele. Báli se ho všichni. Kam oko dohlédlo se rozprostírala vyprahlá zem, kterou ničil svým plamenným pohledem.

6.8.2022 v 16:27 | Karma článku: 10.13 | Přečteno: 188 | Diskuse

Eva Sádecká

Cesta, kterou máš rád

Je jiná, kouzelná. Šťastná a dojemná. Září poznáním. Je tvým doznáním. Taky tě miluje, příběh slibuje...

31.7.2022 v 23:22 | Karma článku: 7.41 | Přečteno: 144 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Herblich

Kdo chce sociální kredit, ten neví jak funguje společnost a víra člověka

Kdo poznává, ten věří, kdo nevěří žije jako pes ve společnosti, která jej toleruje. Víru oživuje to čím se člověk zabývá, přesto to není rozhodující proto, čemu člověk věří.

10.8.2022 v 8:50 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Jan Vavřík

Jak jsem potkal Tadeáše

K prázdninám patří cestování. Přes vysokou cenu benzinu lidé jezdí hlava nehlava. A všude, i v prodejnách rychlého občerstvení, narazíte na rodiče s dětmi, které přesně vědí, jaká jsou jejich práva.

9.8.2022 v 23:38 | Karma článku: 14.66 | Přečteno: 232 |

Karel Trčálek

Od starého Heitzmanna ke kolínskému Cyklonu B

Až zase pojedete vlakem a budete mít dvě hodiny času, vystupte v tomto zajímavém městě, kde dělal starostu Hitlerův soukmenovec. Z nádraží to je sotva deset minut chůze na kolínské náměstí s nádhernou knajpou„U třech pírek“

9.8.2022 v 18:51 | Karma článku: 13.56 | Přečteno: 221 | Diskuse

Jan Paroubek

Pohlavní nemoci a pohlavní úrazy. Co o nich víte?

Však já vím, o pohlavních nemocech víte mnoho, avšak vsadím se, že o pohlavních úrazech nevíte vůbec nic. Ba se dokonce mylně domníváte, že nic takového není, ale...

9.8.2022 v 16:53 | Karma článku: 8.57 | Přečteno: 320 | Diskuse

Helena Vlachová

Jako Češi máme stále světu co nabídnout

Přiznávám, že jsem v některých svých blozích kritická vůči zemi, z níž pocházím. Neděje se tak, že bych svou zemi nemilovala, je to spíše z důvodů, aby byla moje země co možná nejlepší ve srovnání s cizinou.

9.8.2022 v 15:55 | Karma článku: 13.41 | Přečteno: 266 | Diskuse
Počet článků 649 Celková karma 8.56 Průměrná čtenost 324

Na štěstí nečekej, už tady je. Tak dlouho čekalo jen na Tebe.

www.evasadecka.cz,eva.sadecka@post.cz

knížky pro radost, písničky s kytarou, poetické večery, pohádky pro děti

 

Najdete na iDNES.cz