Motýlí vábení

V životě se někdy všechno zamotá. Celý život v jednom klubku. Jak ho rozmotat? Kdo mi poradí, jak to chaotické klubíčko, opatrně rozmotat, aby se nezničila vlákna. Vlákna světla, nebo času, chcete-li.

Co je vlastně, takové klubíčko zač? Je to moje dětství, dospívání, zralost. Každá zkušenost. Bolest, vztek, ublížení.

Ale i radost, spontánnost, nadšení, naděje na usmíření.

Vlákna vlídnosti a laskavosti, zamotané mými obavami a strachy.

Koukám na ten zámotek Ega. Taky se dívám, že už mi dávno nestačí.

Někde uvnitř, se právě zrodil motýl. Ještě chvíli strpení, trošku to zabolí a zámotek praská.

Člověk by si myslel, že klubíčko rozplete.

Jenže - zapomněl  na motýla.

Ten ho potřeboval jen ke svému vývoji.  Nyní už ho nezajímá. Jde dál.

Koukáme plni rozechvění, jak je možné, že se z tak ošklivé kukly najednou vylíhne něco tak překrásného.

Myslela jsem si pošetile, že klubíčko zmatků, vážně rozmotám. Jenže popravdě, moc to nešlo. Jak jsem tak tahala za všechny ty provázky najednou, ničila jsem tím, vývoj motýla.

Takže prosím, až se dostanete do tohoto nepříjemného stavu, nesnažte se z toho vymanit násilím. Zaviní to další bolest ve vašem životě. Potrháte vlákna a nedojde ke spojení těla s duší.

Trpělivě vyčkejte, až nadejde správný čas. Na uvolnění pout minulosti, osvobození a odpuštění.

Čas lehkosti motýlích křídel.