Když se stanete pokladničkou

„Takže vy jste takový taťka bytečků?“ Snažím se o vtip v novém bytě pronajímatele 29 m2, který je většinovým vlastníkem bytů domu.

„To spíše ani ne,“ usměje se pán, „to je moje penzijní spoření.“

Aha, říkám si a je mi tak nějak divně. Naproti stojí mladík, co právě podepsal. „Mně se to líbí, já to beru.“

Byteček jako klícka, ale jen tak na přespání. Mít pár věcí a být po většinu dne v práci. Francouzská okna na terasu, za kterou jsou už jenom hvězdy. Tak to vidí básník. Jaká je však pravda?

Byt vytvořený jen tak na oko, pod nádherou skvostného nadčasového projektu se skrývá netušené. Špatná izolace, staré rozvody v celém domě. Kdo ví, co by se ještě objevilo.

A tak odcházím a raději mlčím. Taťka bytečků jistě ví své.

Pokladnička penzijního spoření prostě nebude. Dnes opravdu ne.