Garsonka jako inspirace
Věci ze tří místností umístit do jedné? Ještě že je tu vysoký strop. Byt působí vzdušně. Kdybych dokázala levitovat, mohla bych tady krásně nocovat a koukat přímo na hvězdy.
Postel nebo gauč, pohovka či lenoška? Jídelní stůl, či pracovní kout? Knihovna, na kterou jsem se tolik těšila, mi najednou připadá jako těžké břemeno, co toužím odložit.
Uf!
Tak schválně. Zkuste si na chvíli představit, jak všechno, co vlastníte, ukládáte na jedno místo.
První noc jsem hrůzou nespala a s křídly na rukou odnášela věci, kam se dalo a další dny některé už postrádala.
Jenže vy musíte dýchat, prostor musí dýchat. Musíte se rozhodnout. Věci nebo vy.
Starý život je najednou pryč se všemi svými zvyky, věcmi na svém místě i těmi, které své místo nikdy nenašly a co teď?
Člověk je doma jako na návštěvě. Kde mám bačkory? Kde mám hrníček po babičce? Kde mám tu mobilní wifinu?
Kam jsem dala ty smlouvy? Kde mám ty seznamy věcí?
Některé věci se v novém prostoru tváří omšele a nepřinášejí už nic pozitivního. Pryč s nimi. Ale, co když? Ne, žádné když, takhle se nikam neposunu...
Momentálně jsem na tom tak, že mám detailně popsán plán, jak naložit s tím, co mám. Počítám, že se to ještě několikrát všechno změní podle momentálního rozpoložení.
Někdy máme chuť vše obejmout a zachovat, někdy úplně obráceně.
Emoce moc nepomáhají, chce to chladnou hlavu. To není můj případ. Říkám si klid, klid, každou chvíli. Kroť své vášně.
Vážně, rozvášnit se se zařizováním na pár metrech to chce odvahu, trpělivost a neskutečnou výdrž. Je to nekonečný boj o centimetry a vítáte každý, který objevíte.
Moc záleží na dispozici, barevnosti, jak vytvořit ostrůvky štěstí, v té vaší oáze pohody, která je teď pro vás vším.
Nejdřív to vypadá jako boj, pokud máte spoustu věcí z minulosti.
Když však dokážete za minulostí udělat tlustou čáru a nekompromisně oddělit vše staré od nového, máte skoro vyhráno.
Bude se vám, jak říká moje kamarádka, hezky vyhazovat, nebo jste tak úžasně pořádní, že tuhle disciplínu máte už dávno za sebou.
Já si myslím, že každý prostor či nové místo v životě, si žádá své. Změnu takovou, jak se zrovna proměňujete vy a také vás v tom podpoří, aby vše proběhlo co nejlépe.
To bude záležet hodně na nás.
Je to přece náš život a změny byly nutné k dalšímu růstu. Bolí to, tlačí to, trošku to někde skřípe, ale postupně to začíná nabývat na síle a vonět něčím moc příjemným.
Noční děsy se pomalu vytrácejí a sny se pojí s realitou.
Takovou, jakou chcete, aby byla. Aby jste si to nové vychutnali do posledního detailu. Aby jste poznali víc sami sebe a měli se víc rádi.
Garsonka je pro změnu jako stvořená, narazíte na každém kousku na sebe sama a buďto se vám to líbí, nebo to musíte změnit, abyste přežili ve zdraví.
Krásně vám nastaví zrcadlo a vy jej budete čistit tak dlouho, až bude odrážet to nejlepší z vás!
Eva Sádecká
Cesta za duhou
Slunce volá tě, jsi volná, zastav se. A hupky, dupky, jedna nožka za druhou, vesele jdeme za duhou...
Eva Sádecká
Malování
A kdo ti brání? Tolik štětců a barev co je k mání! Připrav si velký stůl, malířské plátno, paletu. Vím, že máš obraz v srdci, to se nepletu...
Eva Sádecká
Očekávání
Tušení se potvrdilo? Za maskou chvály pokušení stálo? Čekalo v povzdálí? Až bude moci udeřit? Třpytky z karnevalu zůstaly na zemi?
Eva Sádecká
Pampeliška
Vítr rozfoukal všechny padáčky? Kde je konec pampelišky? V každém chmýří kouká na nás z výšky. Dotýká se nebe, než spadne na zem? Ticho ji léčí novým obrazem?
Eva Sádecká
Hlídej lásku
U brány stojím, tvé světlo hlídám. Já věrně střežím tvou duši, má milá. Našlapuj opatrně, létej obezřetně, ať si nepolámeš křídla...
Eva Sádecká
Pro radost
Jiný život, jiné činy? Jaký příběh nyní vyprávíš? Díváš se často do své duše? O čem stále tajně sníš?
Eva Sádecká
Hýčkej se
Jde se lenošit? Povinně? To si dám líbit. Potěšení duši slíbit. Je čas. Objevit zase to hezké v nás...
Eva Sádecká
Jahodový medvídek
Ten se má! Voní jako letní den, zkrátka pohoda. Jahodový medvídek čeká na děti. Zaslouží si odměnu, ten, kdo jej vytvořil.
Eva Sádecká
Hravé kapky
Z nebe padají stříbrné kapičky, už jsem mokrý celičký. Procházka mne zmáhá, studí mne tlapičky! Ouha...
Eva Sádecká
Pohoda
Pojďte dál, už na vás čekáme. S dobrou náladou vás rádi přivítáme. Máme stejnou myšlenku? Sluníčko si užít venku?
Eva Sádecká
Blízkost
Nevzdalujeme se příliš, když hledáme vně sebe? O co usilujeme? Může nám někdo dát to, co chceme? Víme vlastně, co potřebujeme?
Eva Sádecká
Pošta pro tebe
Jeden dílek v rodině chybí? Celý život si jej přejeme najít? Podvědomě tušíme, že existuje, protože nám neuvěřitelně schází?
Eva Sádecká
Studánková lesní víla
Hlídá kapky deště. Prší? Volá - ještě, ještě! Chrání vodu, studánku, příroda se halí do spánku? Sluníčko jí líbá na čelo. To aby jí to slušelo...
Eva Sádecká
Návrat
Toulal jsem se po zasněžených stráních, může za to život asi sám. Že všechno, co jsem s léty nabyl, se poztrácelo bůhvíkam...
Eva Sádecká
Zrození motýla
Co se stane s housenkou, když se zakuklí? Ani se neptej, je to její konec. Pro motýla však nový začátek...
Eva Sádecká
Platonická láska
Spí jako poupě, netušená, neprojevená. Ještě nezná svůj pravý potenciál. Poupě v růži, samet v hrubé kůži. Ještě nenadešel její čas...
Eva Sádecká
Upřímná láska
Laskavé přátelství? Z hloubky bytosti vztahují se ruce. Srdce chce sloužit srdci? Zní to jednoduše.
Eva Sádecká
Nezkrotná láska?
Bouřlivá, šílená, posedlá, bláznivá? Horká, jak láva? Čas pozná drama. Do jámy lvové padají sami? Poprvé a naposledy?
Eva Sádecká
Probudím se, usmívám se
Jsem u maminky, co mi chybí? Sluníčko mi pohádku poví. Stačí mi tak málo, náruč doteků, za chvíli se zase schovám pod deku!
Eva Sádecká
Chlebíček na cestu
Ten je vážně milý. Kdopak měl dlouhou chvíli? Nebo jen tak z recese? Nápad vždycky najde se. Z lásky pečený?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1524
- Celková karma 2,06
- Průměrná čtenost 229x
www.evasadecka.cz,eva.sadecka@post.cz
knížky pro radost, písničky s kytarou, poetické večery, pohádky pro děti