Jak říci Sbohem

Esemeska zacinká do půlnočního ticha. .... Dnes nás navždy opustil milovaný ... Už teď nám chybíš. Čekala bych všechno, ale tohle? Před očima se mi odvíjí dlouhý příběh. Všechny společné chvíle.

Nespím, přemýšlím. Mám pocit, že tu bolest potřebuji s někým sdílet.

Duše tančí poslední tanec.

A dost možná tento tanec nikdy nekončí.

Vidím, jak se vznáší nad stromečky, které jsi tolik miloval. Nad domkem, který jsi budoval. Nad bazénem, který tě kdysi vyvedl z krize. V tvrdé práci se rozpustily všechny starosti.

Prochází garáží, kde bylo všechno na svém místě, s láskou srovnané, podívá se na auto, které již splacené, mělo najeto sotva pár kilometrů. Na výlety nebyl čas...

Z práce do práce, žena měla svůj vůz a život, dcera odstěhovaná. Po práci honem na hřiště, cvičit dorost. Někdy si zahrát fotbal, tenis, skočit do bazénu. To většinou až pozdě v noci. To byl teprve klid.

Byl jsi tam většinou sám, či pár kamarádů. Tvůj sen a hvězdy. Byl jsi vodní znamení, romantická duše.

V noci po práci, jsi poslouchal písničky z osmdesátých let a dal si jedno, dvě, tři ... na chuť a pohodu.

Táta umřel brzy, říkávals, tak se nechci stresovat. Život je krátký. Užij si ho. Bože, jak je dnes na té zahradě krásně! Cítíš tu opojnou vůni?

Vzpomínky tiše hladí, slzy se třpytí na řasách a náhle je člověk vděčný za každé povídání, rady, vtipy, kousek nebe v těžké chvíli. 

Smrt není zlá. Zdá se mi jako bílé světlo, které najednou vše osvětlí, vyjde na povrch, vše skryté. Tajemství života.

Nevím, jak se říká sbohem člověku, kterého už nikdy neuvídím.

Nevím, jak se říká děkuji, když není komu.

Přesto to potřebuji říci a rozloučit se.

Představila jsem si ten průvod lidí, kterým ted budeš chybět. Každému  jsi pomohl, byl jsi nejlepší kamarád. Měl jsi klidný hlas, který dokázal vždy utěšit.

A jestli nám už teď máváš z druhého břehu, tak se tam chvíli oblaž, posilni a potěš, než se rozhodne tvá duše jednoho dne zase vrátit s láskou na zem...

PS: Věnováno památce člověku, pro kterého bylo přátelství vším