O svobodě

23. 01. 2021 10:50:37
Byl jednou jeden král. Někdy se stalo, že byl z ničeho nic, velmi smutný. A tak přemýšlel, jak by mohl do svého paláce, vnést každodenní radost.

Když poslouchal zpěv ptáků ve své zahradě, překvapil ho ten nejmenší.

Malinký ptáček zpíval z plna hrdla a těšil se ze života. Jak jenom to ten ptáček dělá, pomyslel si.

Celý den si jen tak poletuje, spí venku a nikdy se neprobudí se špatnou náladou. Na to budu muset příjít.

Koupím mu zlatou klec, dám ho do ní a on mi to poví.

Ptáček ještě nic netušil. Roztáhl křídla a uletěl.

Tak, a teď mi uletělo štěstí, vzdychl král. Co si počnu.

A jak tak usilovně přemýšlel, ptáček najednou začal kroužit kolem jeho hlavy a překrásně zpíval.

Král najednou na všechno zapomněl. Na to, že je král a má těžkou hlavu, na starosti svého království a nakonec i problémy s poddanými. Ani, si nevšiml, že položil svou drahocennou korunu do kopřiv, a ani mu nijak nescházela.

Zpěv ptáčka ho zcela pohltil, očaroval. Položil se na královskou lavičku a pozoroval oblaka. Kdy naposled jsem se jen tak kochal mráčky na obloze? Proč to vlastně nedělám častěji?

A ptáček zpíval a zpíval a králi bylo najednou tak nějak hezky na duši, jak už to dlouho nezažil.

Hm, zvláštní, jakobych tu píseň už někdy slyšel. Je mi nějaká povědomá. Nevím, kde, ale musel to být nějaký krásný, čistý svět.

Zdálo se, že se mu lesknou oči.

Ani se mu nechtělo zpátky do paláce, nejraději by byl v zahradě celý den. Pomyslel na zahradníka, jakou má hezkou práci a jestli by i on byl, jako zahradník, šťastný.

Kouzelný zpěv mu ukázal najednou úplně jiný svět, než ten, ve kterém žil.

Ale povinnosti volaly a on musel zpět do svého paláce. Ach, jak je tu najednou teskno a prázdno.

Nemohl přestat myslet na svého kamaráda ze zahrady.

Chci, aby v paláci byl slyšet zpěv!

Komorný se jen tak pousmál a šašek se rozesmál na celé kolo.

Jak to chceš udělat, králi?

Mám nápad. To budete koukat!

A tak na sebe všichni kolem mrkli, a neříkali raději nic.

Druhý den šel král opět do zahrady, ale malý ptáček jakoby tu nikdy nebyl.

Ticho se procházelo krásnými uličkami. Ani větřík se nepohnul.

Král dostal strach. Co když ho už nikdy nespatřím, co jen budu dělat?

Přání je otcem myšlenky. Malinkatý ptáček sedl svému králi přímo na rameno.

Milý panovník se ani nepohnul. Co mi dneska zazpíváš?

Jenže ptáček mlčel. Nezazpíval ani notu.

Ale on začne, věřil najednou král. Bude to taková moje prestiž. Pořídím pro něj zlatou klec.

Co je to prestiž, podivil se ptáček. A co je to zlatá klec?

A než se nadál, král ptáčka lapil a schoval ho pod plášť. Utíkal do paláce, aby ho nikdo neviděl a zpěváček vůbec netušil, co se děje.

Král našel takovou starou, památeční klec a doufal, že ta bude nejlepší.

Ptáčka do ní zavřel a zabouchl dvířka. Uf, oddychl si, už jsem si myslel, že mi unikne.

Teď budu šťastný i v paláci.

Položil klec na krásné místo a čekal, že kouzelný ptáček začne zpívat.

Jenže to se přepočítal.

Nezpíval první, ani druhý, ani třetí den se nějak vesele netvářil, a spíše začal být velice smutný.

Kde to jsem, přemítal zpěváček, když nemohu volně létat?

Kde to jsem, kde je tak teskno a tolik chladných stěn?

Kde to jsem, kde se nikdo nesměje, nikdo nezpívá, nerostou tu stromy?

Najednou mu nebylo do zpěvu.

Smutně seděl na bydílku a čekal, že se něco stane.

Králi brzy došlo, že takhle to nepůjde. Že tomu ptáčkovi také něco chybí. A že ukradené štěstí

nikdy radost nepřinese.

Zamyslel se, co by on, velký panovník, mohl pro své štěstí udělat sám.

Otevřel klec i okno do zahrady.

Ptáček, když viděl, že je na svobodě, roztáhl křídla a uletěl.

Posadil se na římsu okna a zazpíval tu nejkrásnější píseň.

Věřte, nevěřte, králi tekly po tváři slzy.

Najednou pochopil, co mu tak schází.

Je to vnitřní svoboda!

Vždyť já se úplně zapomněl radovat z obyčejného života.

Tuhle moudrost král předával od té doby všem, s kým měl tu čest se setkat jako člověk s člověkem.

Jak překrásně jednoduché to všechno je, jen když začneme vnímat srdcem...

Autor: Eva Sádecká | sobota 23.1.2021 10:50 | karma článku: 10.59 | přečteno: 320x

Další články blogera

Eva Sádecká

Svítání

Jaké to je být lišejníkem na stromech, chladným, mokrým mechem na spadlých kamenech? Být břízou, která svítí krajem, mízou, která právě taje?

29.3.2024 v 10:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 37 | Diskuse

Eva Sádecká

Je čas

Zdravá osobní integrita? Kdy se vytvořila? Nadšení? Sebeúcta? Sebeláska? Říkali nám někdy o ní? Nebo se nikdo neptal, co bychom chtěli my sami?

25.3.2024 v 20:57 | Karma článku: 4.69 | Přečteno: 209 | Diskuse

Eva Sádecká

Cukr ano, či ne?

Raději ne? Tak se na to podíváme, zdravé mlsání si připravíme. Je to jenom chvilička, než dohraje písnička.

24.3.2024 v 15:46 | Karma článku: 5.42 | Přečteno: 281 | Diskuse

Eva Sádecká

Pohoda

Přichází ze země Úsměvů, ke mně si přišla pro něhu, přichází ze země Úsměvů, jsem rád, že ji tu mám...

24.3.2024 v 14:45 | Karma článku: 3.82 | Přečteno: 102 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 30.05 | Přečteno: 600 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.66 | Přečteno: 302 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.79 | Přečteno: 531 | Diskuse
Počet článků 1481 Celková karma 4.40 Průměrná čtenost 226

Na štěstí nečekej, už tady je. Tak dlouho čekalo jen na Tebe.

www.evasadecka.cz,eva.sadecka@post.cz

knížky pro radost, písničky s kytarou, poetické večery, pohádky pro děti

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...