Skleněná srdce

4. 01. 2022 3:00:24
V skleněném království žil muž, jehož tělo bylo uvězněno ve skleněném skafandru. Kdysi ho začarovala jedna žena. Od té doby byl jeho život smutný, jakoby se nemohl dotknout sebe, ani druhých. Připadal si jako ve skleníku.

Málo vzduchu, až příliš slunce, necítil déšť a nikdy nepoznal život venku. V skleněném království zastával vysokou funkci, byl velmi úspěšný. Ale v osobních vztazích se cítil nenaplněný. Něco mu pořád chybělo. Lidem, kteří žili ve skleněných bublinách, stejně jako on, to divné nepřipadalo. Nikdy jiný život nepoznali, ti se s ním cítili jako doma. Měl pocit , že ho obdivují a mají rádi. Netušil, že ta jejich láska je velmi křehká a jednoho dne se může rozletět na tisíc kousků. Jenže tohle zvláštní sklo bylo tvrzené a někdy se zdálo, jako by v něm měl zůstat navěčnost.

Až jednou se stala nečekaná věc. Potkal skleněnou dívku. Byla něčím výjimečná. Měla něco, co ostatní neměly. Nevěděl přesně co to je, ale byla obdařena neviditelným kouzlem. Musel na ni neustále myslet. Od té doby, co se potkali, byli k sobě neuvěřitelně přitahováni. To ještě nevědělil, že je to jen na určitý čas.

Dívka měla krásně zvonivý smích. Jmenovala se Skleněnka. Oči jako korálky. Vpíjel se do nich, ale měl stejně pořád divný pocit. Něco tu nehrálo. Něco nebylo tak, jak by mělo být. Rádi si spolu povídali. Celý večer, noc, i ráno, až měli oba úplně skleněné oči. Druhý den znovu. A pak se už od sebe nemohli odtrhnout, i když bylo to podivné sbližování. Když se jeden, nebo druhý chtěl více přiblížit, dotkli se jen svých skleněných těl. Uvnitř měli ještě jiná, mnohem živější těla, to ale ani jeden z nich, nevěděl.

Tak moc se chtěli ztratit jeden v druhém, ale nešlo to. Netušili proč. Bylo bolestné vidět, jak jejich duše pokaždé sklouznou a nemohou se dostat k sobě. Uvnitř to křičelo, plakalo, milovalo, ale sklo nic nepropustilo. Bylo neoblomné, tvrdé a nepřístupné. Ve skleněných pohledech plál oheň. Schylovalo se k bouři. Koho by bavilo věčně ťukat do světa fantazie a nemoci se skutečně dotknout, koho by bavily řeči o věcech, které neměly moc zahřát srdce. Trápení obcházelo denně kolem. Proč?

Začali mít pocit, že si nejsou souzeni, že jsou každý z jiných světů, přestože si připadali v něčem hodně podobní. Možná svou nepřístupností, možná ve své touze dostat se ven, možná ve zpětném zrcadle viděli jeden v druhém svůj vlastní příběh. Možná, že nedokázali vidět vůbec nic, jen si to namlouvali. Skleněný sen začínal mít trhliny, skleněné stěny obou těl začínaly lehce praskat. Nejdřív docela malinko. Pak víc a víc. Nešlo jít ani ven, ani zůstat uvnitř. Docházelo k hádkám, tlakům, které byly k neunesení. Zdálo se, že ani to nejtvrdší sklo tohle nemůže vydržet věčně.

A pak se to stalo, jednoho dne, do sebe nechtěně narazili takovou silou, že se oba dva rozletěli na tisíc kousků. Stáli nazí uprostřed obrovské hromady střepů, které poranily i jejich srdce. Co se to děje? Divili se. Krvácíme.

To ale nekrvácí skleněná, ledová srdce, to krvácí ta naše... Plakali oba. V němém úžasu, s bolestí v hrudi, nevěřili vlastním očím.

Bolest je proměnila. V jejich životech došlo k obratu, k uvědomění, kým vlastně jsou. Když byli ještě ze skla, vypadali stejně, ale po prasknutí jejich obalů, bylo vidět, že je najednou každý docela jiný. Uviděli to mnohem jasněji a vlastně je to rozdělilo.

Už se nešlo vrátit zpátky, ale ani to nechtěli. V jejich minulých životech bylo mnoho nepochopení, příliš horkých, pak příliš ledových scén.

Nestačili si ani zamávat na rozloučenou. Najednou se zvedl prudký vítr a rozfoukal střepy do všech stran. Z příběhu mnoho nezbylo.

Snad jen ten vítr změn si bude pamatovat, co se tenkrát stalo.

Někdy ti ta nejhorší věc na světě, může zachránit život, pošeptalo těm dvěma usměvavé slunce, které právě vycházelo do nového dne.

Autor: Eva Sádecká | úterý 4.1.2022 3:00 | karma článku: 13.51 | přečteno: 218x

Další články blogera

Eva Sádecká

Je čas

Zdravá osobní integrita? Kdy se vytvořila? Nadšení? Sebeúcta? Sebeláska? Říkali nám někdy o ní? Nebo se nikdo neptal, co bychom chtěli my sami?

25.3.2024 v 20:57 | Karma článku: 4.57 | Přečteno: 188 | Diskuse

Eva Sádecká

Cukr ano, či ne?

Raději ne? Tak se na to podíváme, zdravé mlsání si připravíme. Je to jenom chvilička, než dohraje písnička.

24.3.2024 v 15:46 | Karma článku: 5.40 | Přečteno: 276 | Diskuse

Eva Sádecká

Pohoda

Přichází ze země Úsměvů, ke mně si přišla pro něhu, přichází ze země Úsměvů, jsem rád, že ji tu mám...

24.3.2024 v 14:45 | Karma článku: 3.79 | Přečteno: 98 | Diskuse

Eva Sádecká

Velikonoční pomlázka

.................................................................................................................

23.3.2024 v 8:13 | Karma článku: 3.49 | Přečteno: 155 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 17 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 10.81 | Přečteno: 207 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 15.52 | Přečteno: 347 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 4.98 | Přečteno: 98 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 30.72 | Přečteno: 564 | Diskuse
Počet článků 1480 Celková karma 4.39 Průměrná čtenost 226

Na štěstí nečekej, už tady je. Tak dlouho čekalo jen na Tebe.

www.evasadecka.cz,eva.sadecka@post.cz

knížky pro radost, písničky s kytarou, poetické večery, pohádky pro děti

 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...